Návrh je uvažován na parcele původního kostela v obci Prášily v Pošumaví, původní kostel v obci byl zbourán v sedmdesátých letech minulého století. Parcela dnes funguje jako neupravená louka. Místo bylo již dříve využíváno k pohanským a posléze liturgickým obřadům. Návrh respektuje původní "mystické" umístění zvonice. Samotný kostel funguje jako ideová adice k původnímu kostelu. Přemístění nabývá významu vzhledem k sousednímu penzionu. Předprostor kostela bude pro pietu vydlážděn v rozměrech původní hlavní lodi a zároveň bude sloužit jako nástupní jezdecké schody. Kompozice využívá svažitého terénu a otáčí se po severojižní vrstevnici. Společně s nově navrženou zvonicí a původním hřbitovem formuje kostel ve vesnici pomyslnou osu. Pro zdůraznění hmoty bude vyrovnána platforma zakončená kamennou zdí. Hmota kostela je uvažována jako stavebnice z dutých prefa-betonových trámů. Forma se inspiruje strukturami původní šumavské roubené architektury. Konstrukce bude dovezena v prefa-dílech, stavebnicově seskládána, dodatečně předpjata a ve výplních stěn zmonolitněna na stavbě. Zvonice, základy, hřeben a střední svislé vaznice kostela budou kompletně vybetonovány v místě stavby. Střešní trámy budou rovněž předpjaté duté prefa prvky.Vnitřní prostor převádí náboženské ikony v prostorové vjemy. Bezrámově zasklené liniové otvory vytváří v perspektivě svazek paprsků prostupující oltářem a celou stavbou. Spáry oken jsou pro posílení světelné atmosféry vyzlaceny. Umělé osvětlení bude ve spárách oken v podobě optických vláken. Dílčí osvětlení bude v podlaze domodelovávat prostor. Ze světla vystupující hmota sakristie a kůru bude z dřevěných prvků a taktéž nazlacena.Vnitřní vybavení je uvažovánu jako betonové a dřevěné, v  úpravě zlacením či mořením. Specifikum severojižního natočení hmoty, které není vždy dodrženo, návrh přejímá z původního kostela. Řešení jej striktně nevyžaduje z důvodu kvalitního prosvětlení svatostánku, jak z východu, tak i západu.. << méně

Horizontální lineární monument, 200 metrové prodloužení 5th Street zabíhající do Atlantického oceánu, navazuje na městský grid a ukončuje městský bulvár, páteř jižního cípu Bay Harbor Islands. Pohled na Oceán z místa Muzea je chápán jako základní exponát Muzea vystihující jeho myšlenky a cíle. Ztělesňuje pocity lidí hledajících pevný bod v nekončícím pohybu vln, lepší budoucnost a naději v nové zemi. Obzor nekončícího moře je nejvýznamnějším, všudypřítomným prvkem vnímaným námořníky, plavci, návštěvníky pláže z pevniny i moře. Tato linie je fundamentálním prvkem v koncepci Muzea. Nejvyšší bod Muzea, pochozí platforma vedoucí z města do moře, k Muzeu, nepřekračuje úroveň 5th Street, +5 mn.m. Ukazatel směru, podobný směrovým šipkám na silnicích, je vykreslen na pochozí platformě Muzea. Vyznačuje symbolicky směr proudu uprchlíků, kteří podnikli nebezpečnou uprchlickou pouť na Floridu. Nečekaný element vzbuzuje zvědavost návštěvníků mola pokračovat dál proti takto předepsanému směru, aby dospěli k výhledu na horizont a (netušenému) vstupu do Muzea. Využitím rekurence přílivu a odlivu je dosaženo efektu zaplavení části pochozí terasy vybíhající do moře. Na konci objektu takto vznikne ostrov 10x10 metrů. Návštěvník, dost možná zaneprázdněný výhledem na moře, takto nečekaně uvězněn může zažít pocit izolace od pevniny, od zbytku světa (výška pochozí terasy je umístěna do středu slapové rekurence tak, aby i při nejvyšším přílivu byl návrat možný, i když mokrý.) Pruh pláže South Beach v Miami je jedním z nejnavštěvovanějších míst pobřeží Atlantiku. Nekonvenční umístění stavby kolmo na směr pláže a pohybu jejích uživatelů je chápáno jako unikátní příležitost k prezentaci Muzea a jeho expozic. Budova Muzea v místě pláže se jeví jako most s pravidelným rytmem nosných prvků a volných průchodů pláží. Překvapivě při procházení je přes skleněné boční výlohy možné nahlédnout do útrob Muzea. Výkladce zároveň poskytují denní světlo expozici. << méně

Pozemek se nachází v proluce na náměstí Ovocný trh v Praze, náměstí je ze severovýchodu ohraničeno ulicí Celetnou a z jihozápadu zadní částí Stavovského divadla, kolem nějž probíhají dvě ulice. Z jihovýchodní zástavby ústí do náměstí dvě pasáže. Naproti pozemku Rathova pasáž a ve středu náměstí pasáž paláce Myslbek. Funkce náměstí je na Ovocném trhu potlačena. Lidé tu jen procházejí a to je vše. Navrhnul jsem veřejnou stavbu, která bude sloužit všem, a kde se může každý zastavit. Do nepravidelného tvaru proluky jsem umístil jednoduchý kvádr, oddělený od přilehlých domů. Abych propojil budovu s okolím, umístil jsem vstup do středu náměstí. Celý prostor proluky se tak zvětšil o patro pod úroveň náměstí. V mezerách mezi domy jsou umístěny sochy. Muzeum má stálou expozici. Vztahuje se k sametové revoluci jako k významnému mezníku české historie. Hmota kvádru je symbolickým obeliskem k této události. Revoluce začíná od kořenů, a proto i návštěvník musí nejprve sestoupit dolů, aby mohl postupně stoupat nahoru za světlem až na terasu, z níž spatří nebe jako symbol svobody. Na stěny muzea jsou promítány pomocí projektorů jednotlivé události té doby od 17. listopadu po konec revoluce. V 2.PP se nachází sociální zařízení, sklad, místnost pro úklid, strojovna vzduchotechniky, kotelna. 1. PP je koncipováno jako hlavní vstupní podlaží s pokladnou a skříňkami pro odložení svrchních oblečení a věcí. Ve vchodové části pak výtah pro osoby se sníženou schopností pohybu. Od 1.NP do 6.NP jsou výstavní prostory, kde se pomocí projektorů promítají na zeď události revoluce. 7.NP slouží jako vyvrcholení revoluce – terasa naděje. Objekt je založen na základové desce z železobeonu. Základy okolních domů musí být podinjektovány. Vodorovné i svislé konstrukce jsou železobetonové monolitické a ocelobetonové. Na části „terasy“ je použita skleněná konstrukce. Pochozí skla jsou nesena skleněnými průvlaky (vrstvené kalené sklo). Pro střešní zasklení také nesené skleněnými průvlaky je použito izolační dvosjklo. Pohledový beton s příměsí černé barvy, zbroušený, poté naimpregnovaný včelím voskem. << méně

Rugbyový klub TJ Sokol Ostrava – Mariánské Hory zápolí na sportovní scéně již od roku 1947, dnes má i mnoho mládežnických týmů. V současnosti místní areál přestává vyhovovat běžným standardům, u hřiště se nachází betonová tribuna bez zastřešení, šatny jsou daleko a ve špatném technickém stavu. Tato dostavba se snaží vytvořit dobré zázemí pro sportovce i návštěvníky zápasů a oživit celý areál. Navrhovanou stavbu tvoří 3 objekty: objekt s šaten a restaurace, zastřešení tribuny a objekt pro ubytování. Vše navazuje na současnou tribunu a lemuje hřiště po jeho delší jižní straně. Konstrukční systém stavby tvoří ocelové příhradové rámy a zděné stěny z keramických tvárnic, strop je navržen ocelový. Opláštění provedeno z trapézového plechu, parozábrany, tepelné izolace a hliníkových pásů spojovaných stojatou drážkou. Plášť sjednocuje objekty. << méně

Libanonsko-Ománské kulturní centrum v Beirutu by mělo hrát hlavní roli stěžejní kulturní a společenská instituce v Libanonu a na Blízkém východě, jedná se především o jednotlivé koncerty, divadelní představení, módní přehlídky, konference, dále workshopy a filmové festivaly. Odborné a široké veřejnosti by měl především sloužit filmový národní archiv, dokumentační centrum, ateliéry a galerie. Celkově se má jednat o velmi programově rozmanitou kulturní instituci o 17 podlažích pro krátkodobé až střednědobé aktivity. Tato instituce by se měla stát jakýmsi inkubátorem „kulturních hodnot“ ve válkami zdevastovaném Beirutu. Objekt je pojímán jako jednotlivé racionální platformy na kterých se odehrávají zamýšlené aktivity. Budovu lze vnímat od vstupního parteru v nadzemní části jako dvě kompaktní kubické hmoty, které se uzavírají do interiéru a s vnějškem komunikují jen skrze perforovaný plášť. Naproti tomu ve střední části jsou v kontrastu odděleny horizontálním otevřeným prostorem, který je bezprostředním médiem a spojením s exteriérem. Tyto hmoty jsou pak ve vertikálním směru prorůstány etfefolyovou membránou, jakýmsi buněčným kmenem, tvořící hlavní komunikační a emoční prostor. Tato architektonická forma tvoří samotné srdce budovy a je jedním z jejích stěžejních motivů s odkazem na libanonskou identitu spojovanou s posvátným stromem cedrem. Práce s ornamentem a osvětlením vnitřních prostor vychází z arabské architektury a typologie. Hlavní nosná konstrukce je řešena kombinací ocelové a železobetonové konstrukce ztuženým monolitickým stěnovým systémem. Fasáda je řešena jako dvojitý provětrávaný plášť s perforacemi kudy prochází tlumené denní světlo do místností po obvodu budovy a zamezuje tak jejímu přehřívání. Bílá neutrální barva fasády je tónována barvou a intenzitou středomořského slunce v průběhu dne. Hlavní hala je proložena efefóliovým kubusem a membránami řešenými jako mechanicky předpjatá pneumatická konstrukce oddělující interiér od exteriéru. << méně

Navrhované logistické centrum bude součástí stávající zástavby na mezinárodním letišti v Praze Ruzyni, zastavovaná parcela se nachází v jihovýchodní části letištního areálu a uzavírá prostor vyhrazený k zastavení. Drobné stávající objekty se nacházejí pouze na východní strane. Z jižní a severní strany pozemek obklopují pojezdové ranveje. Pozemek se mírně svažuje na sever a jeho výměra je 19500m2 . Celkové převýšení parcely činí cca 4m. Tento rozdíl je pod samotným objektem srovnán do roviny. Dle požadavků investora je na stavební parcele navržena malá skladovací hala se zázemím. Nově navržená hala bude doplňovat stávající velkokapacitní halu na severu areálu, která je určená pouze pro velká nákladní letadla. Objekt je na pozemku orientován východo-západně s obslužností z jižní strany. Příjezd nákladních aut ke skladovací hale je oddělen od příjezdu k administrativě vodní plochou. Ze severní strany je k objektu přičleněna manipulační plocha pro menší nákladní letadla. Stávající okolní objekty jsou jak svojí architekturou, tak velikostí nevýrazné, tudíž bude nove navržený objekt plnit funkci dominanty tohoto místa. Přilehlé malé objekty plynové a kyslíkové stanice jsou úmyslně zakomponovány do scenérie centra k jeho lepšímu velikostnímu zvýraznění. Navržený objekt je doplněn rozsáhlou vodní plochou s velkým množstvím vodních fontán pro zdůraznění důležitosti objektu v areálu (navržena společná jídelna a konferenční salony pro jižní část letiště) a vytvoření příjemného prostředí. Koncept navrhované stavby spočívá v propojení dvou funkčně nezávislých celků v jeden společný provozní. Objekt se hmotově skládá ze dvou křivkových částí (výseče kružnice), které jsou vzájemně prolnuty. Hmota nižší plní funkci skladovací haly, výrazně převažuje ve svém horizontálním směru a půdorysně se rozkládá na obdélníku o rozměrech 85x35m s přesahující profilovanou střechou o rozměrech 105x50m. Výrazný architektonický prvek zde tvoří prostorový ocelový příhradový nosník, který je v exteriéru přiznaný. Hmota vyšší je koncipována jako administrativní budova a zázemí logistického centra. Naopak tato část svým rozměrem výrazně dominuje ve vertikálním směru. Půdorysně stavba zaujímá 20x16m. Výška budovy je 31m a 7,5m je velký přesah obloukové stěny. Materiály pro logistické centrum byly voleny, s ohledem na umístění objektu a jeho důležitost, elegantní, nadčasové, kontrastní a zároveň decentní. Střechy obou hmot jsou z bílých hliníkových profilovaných plechu. Fasáda haly je z hliníkových desek v barvě šedé. Kontrastní plochu tvoří administrativní část, která je celá prosklená do tónu temně modré až šedé. Skleněná fasáda je na jižní a východní části doplněna o rastr slunolamu v bílé barvě. Hlavní vstup do objektu je zdůrazněn předsazenou skleněnou markýzou s kontrastním bílým lemem. Markýza je podpíraná čtveřicí ocelových zkosených sloupů. Celý objekt je vhodně dokreslen scenérií přilehlého letiště a množstvím navržených vodních ploch s fontánami, které budou zajišťovat příjemné klima v letních měsících. << méně

Koncept projektu nazvaný „Bydlení v přírodě“ je postaven na dvou rozdílných variantách pojetí vegetace, první téma představuje ryze přírodní a přírodě blízký styl vegetace typu hájového porostu s nezpevněnou pěší komunikací, která odděluje a tvoří hranice jednotlivých pozemků. Přírodní téma propojuje všechny parcely a vnáší do prostoru jednotný, ale klidový charakter. Druhé téma - zeleň vzniklá lidskou činností je představováno liniovou zelení ve formě alejové vegetace a rozptýlenou zelení, která doplňuje charakter jednotlivých parcel. Zpevněná komunikace s alejí a rozptýlenou zelení a pěší cesta v přírodním tématu celé území rozdělují na šest jednotlivých parcel s rozdílnou velikostí. Parcely jsou tak lemovány několika druhy zeleně, která je z důvodu vhledů a výhledů přerušena na několika místech. Zeleň tak současně plní funkci ochrannou, estetickou, izolační, ale i prostorovou. Řešené území díky koncepci dvojího druhu zeleně zaručuje soukromí jednotlivých parcel, ale zůstává přístupné i veřejnosti a nijak nesnižuje obytnost krajiny. Důraz je zde kladen i na ekologickou funkci, kterou zajišťuje lokální biokoridor protínající severovýchodní hranici území, a také na uspořádání a druhové složení nově vzniklé kompozice krajinné zeleně, která pozitivně ovlivňuje krajinný ráz území. Studie detailně znázorňuje jednotlivá koncepční témata - vegetaci i obě komunikace. Pěší nezpevněná komunikace prochází zájmovým územím kolmo na vrstevnice od východu na západ, kde se napojuje na stávající lesní cestu, a slouží jako hraniční mezník mezi sousedícími parcelami. Přístupná je však pouze pro majitele, ne pro širokou veřejnost, což zaručuje větší soukromí a možnost nepoužívat na této hranici buď žádné oplocení, nebo jen oplocení s estetickou funkcí, jako jsou například suché zídky. Druhá navržená komunikace vede od hlavní silnice III. třídy mezi obcí Slapy a Buš až k zájmovému území, kterým po vrstevnicích prochází až na severozápad, kde se napojuje na stávající lesní cestu. Komunikace na zájmovém území je navržena jako jednosměrná a zpětný provoz je veden po stávající upravené polní komunikaci. Tato zpevněná komunikace s nepravidelnou alejí je volně přístupná i veřejnosti a jinak proto není narušena obytnost krajiny. Funkci oplocení kolem zpevněné komunikace zastupují vedle typického dřevěného hrazení i volně rostoucí domácí keře. Koncepční téma nazvané „přírodě blízká zeleň“ představuje světlý listnatý háj, který je zastoupen domácími dřevinami. Druhé téma „liniová zeleň“, která prochází celým zájmovým územím podél zpevněné komunikace je představována nepravidelnou alejí stylizující venkovskou cestu. Alej je tvořena ovocnými i ostatními domácími dřevinami, které druhovou skladbou, rozmístěním a funkcí navazují na jednotlivé zahrady. Studie dále uvádí dvě varianty umístění obytných budov na pozemku. První varianta vychází převážně z praktického hlediska. Domy jsou proto situovány po vrstevnicích, co nejblíže hlavní komunikaci, čímž se zkrátí příjezdová cesta. Přílišná délka cesty je nežádoucí hlavně v zimním období, ale zvyšují se i náklady na stavbu a zařízení. Takto situované budovy vytvářejí ulicový typ vesnice. Druhá varianta řeší požadavky budoucích majitelů a optimální umístění budov na pozemku, kdy hlavním kritériem oproti první variantě je estetické hledisko. Domy jsou situovány, co nejvýše po vrstevnicích, čímž vzniká požadovaný výhled do okolí. Limitovány jsou však parcely A a C, kde o výšce umístění rozhoduje ochranné pásmo lesa, které je 50m. Pro další práci byla vybrána druhá varianta. V návrhu jsou řešeny i regulativy rozčlenění pozemku zaměřené na krajinu a jsou zde také vymezeny základní principy regulace – například výška budovy, tvar a orientace střechy, intenzita využití, podlažnost, způsob zastavění, druh oplocení, … << méně

Ticho - jediný plnohodnotný moment v bytí podněcující odpočinek, něco, co nám chybí v návalu informací pohlcujících naši dennodenní koncentraci. Překřičet hluk tichem. Upozornit na tento moment a na tento fenomén poukázat. Podpořit pocit zážitkem a dodat odvahu koncentrovat se nebo jen zapomenout. Zjistit, že jsme a že naše existence je podnícená. Zavřít ústa společnosti a motivovat ji k úctě – jako sebe samého, tak i své okolí a společnost. Vybraný prostor je situován ve středu Kollárova náměstí v Bratislavě. Malý park kolem kterého po celém obvodu vede cesta i pěší tahy. ,,Střed tornáda“ místo, kde idea návrhu může promluvit. V duchu výkřiku ticha – bílá barva dominuje celému návrhu. Kromě toho, že tato barva podněcuje pokoj i čistotu – stává se jasně hovořící linií ukazující směr. Vyztužený plast v kombinaci s dynamickou ideou vnitřních kruhů, kde je množství otisků lidí různého věku i podob. Každý si tak může najít svůj vlastní postoj i podobu. Pružné uložení objektu pracuje na základě gravitace a dává objektu dynamický charakter. Podélně rozříznutý tubus ukotven do stěn kvádru uzavírá při zátěži jeho průřez. Přístup světla je omezen a možné jsou jen dva výhledy. Tato dynamika objektu nabízí pokaždé nový pocit. Přitom pořád pracuje s rutinou vnikání a vycházení podporující bezpečí. Neuzavírá jedince do žádného prostoru. Dává mu možnost výběru a svobody. Pracuje s efektem mušle a světla – iluze šumu – pocitu pokoje. Sedíc uvnitř s výhledem na současné výtvarné umění (socha Giacomettiho) a konfrontujíc s památným výtvarným ztvárněním nároží z dob komunismu (nárožní tabule na budově vojenské administrativy). Celý návrh používá jednotný materiál – tvrzený a vyztužený plast. Plocha chodníku je podsvícena pocitovým světlem. Chodník je vyspádovaný pro odvod vody s protiskluzovým povrchem. Voda je pak vedena ke kořenům okolní vegetace. Objekt situován v mírném svahu musí pracovat s převýšením. K překonávání výškových rozdílů jsou použity rampy vyhovující STN. Také bezbariérový pohyb je zabezpečen s přihlédnutím na současný stav. Celý návrh vrcholí zvětšeninou sochy kráčejícího člověka od sochaře Giacomettiho. Toto výtvarné dílo odlité z bronzu vypráví celý příběh ticha. Kráčející, který stojí. Návrh je lehce transportovatelný, ale může zůstat i jako stálá „expozice“ náměstí. << méně

Řešený prostor se nachází v obytném celku z osmdesátých let dvacátého století, z podrobné analýzy území vyplynuly následující problémy, jako například málo parkovacích míst, živelné stezky, špatný stav dětských hřišť a mobiliáře. Hlavní myšlenkou návrhu je komponovat sídliště v přírodě blízkém duchu, navazujícím na okolní volnou zemědělskou krajinu. Spojovacím motivem jsou volně vinoucí se křivky, zasazené do ortogonálního uspořádaní budov a cest. Křivky jsou pojaté buď jako dlážděné chodníky, mlatové plochy, nebo květnaté louky. V jižní části sídliště je cílem co možná nejvíc zachovat výraz, který tu vytvářejí vzrostlé stromy. Vytvořena byla prosvětlená místa s pobytovým trávníkem, dětským hřištěm a posezením. Střední část je pojatá jako centrální, je od ulice opticky oddělená živým plotem a stromořadím. Vybavená je několika místy pro posezení a taktéž je zde situována i podzemní garáž, která výrazně napomáhá k vyřešení nedostatku parkovacích míst na sídlišti. Na střeše podzemní garáže jsou umístěna dvě multifunkční sportovní hřiště a kavárna. Její terasa je pomyslně oddělená mobilní zelení a vodním prvkem se střiky a vodními rostlinami, které vytvářejí příjemnou atmosféru. Část u řeky plní funkci oddychovou, s kontaktem s okolní krajinou. Samotný tok je pojatý v přírodním charakteru s křovitými výsadbami a solitérními vrbami, na břehu jsou dvě mola, sloužící k posezení s výhledem na řeku a krajinu. Lávka slouží k propojení sídliště s krajinou jednak pro pěší, ale taktéž napojuje cyklisty z města na cyklostezku. Západní mlatová plocha je věnována společenským hrám a posezení. Nacházejí se tu herní stoly, posezení s pergolou a solárium. Střední mlatová plocha je vybavená dětským hřištěm. Východní mlatová plocha je věnovaná domovu důchodců a vytváří jeho zázemí. Volná mlatová plocha lze využít i ke hrám typu petanque. Tyto tři plochy se napojují na jakousi promenádu, která láká k procházce podél řeky a směruje do centra města. << méně

Dnešní města rezignují na potřebu stavět budovy tak, že architekt určuje jednoznačně ohraničený prostor, striktní seskupení budov do řad není dnes nadále aktuální. Město sestává s mnoha fragmentů, které jsou svou formou a podstatou natolik mnohoznačné, že jsou ulice prostorově víceméně zcela ohraničeny. Tak se význam ulice od pradávna zcela změnil. Staroevropská ulice jsou natolik diferenciované, přísně ohraničené a tvoří je ohraničující koridory s proudící veřejností. Určitá úloha spočívá tedy v té skutečnosti vymyslet novou definici ulice. Jednoznačné ohraničení ulice v projektu není do výšky 6m definováno, přesto existuje orientace skrze stavební tělesa ve směru chůze a pohledu. Orientace plánované struktury je ve směru staré město a nově plánované nádraží. Staroevropská ulice není v úrovni přízemí tedy vůbec prostorově určena, jelikož zde existuje pouze plocha s nepravidelným nosným systémem. Proč je to tak? Základy spočívají v pojmu prostorová neutralita a flexibilita, které je pomocí nepravidelného systému dosaženo. Prostor parteru odpovídá jednoznačně podmínkám aktivit podnikatelů, které jsou často velmi se měnící. Partere je prostor, který může být kdykoliv předefinován díky novým podmínkám. Konstantou v parteru zůstává pouze nepravidelný konstrukční systém, vše ostatní je prostá „variable“. Objekty mají od 6 m výšky směrem nahoru čitelnou orientaci ve směru staré město a plánované nádraží. Podélné fasády ohraničují ve výšce 6 m koridory, kterými prochází lidé. << méně

Řešená parcela sahá od Táborského nábřeží až k ulici Kamenné, kde byl zachován nárožní objekt, takto velký prostor byl rozčleněn tak, aby vznikly 2 samostatné objekty s odlišným funkčním využitím i podobou. Pod celou parcelou jsou navrženy podzemní garáže o kapacitě 104 míst. Severní objekt - tento dům je větší, dotváří chybějící nároží. Jeho základní myšlenkou je volně průchozí přízemí spojující Vídeňskou ulici a zelený vnitroblok. Nachazejí se zde obchody a menší kavárna - vše na kruhovém půdorysu. Každý dílčí objekt v tomto kontinuálním prostoru má odlišnou barvu. Vertikální komunikace jsou situovány v severozápadním cípu objektu, u hotelu Austerlitz, kde vytvářejí optickou dilataci hotelu a nově navrženého objektu. 2. nadzemní podlaží je využito pro administrativu, velkoprostorové kanceláře jsou opticky příčně děleny příhradovými rámy, které umožňují již zmíněné volnější pojetí přízemí s většími rozpony. Ve 3. a 4. NP se nacházejí mezonetové byty, přístup do nich je řešen z východní strany chodbou, která zároveň plní funkci protihlukové bariéry chránící byty před hlukem z frekventované Vídeňské ulice. Fasáda 2., 3. a 4. NP do ulic Vídeňská a Táborského nábřeží je navržena jako dvojitá transparentní, vnější plášť je opatřem strukturou v podobě stylizovaného brněnského panoramatu. V 5. a 6. nadzemní podlaží se nacházejí etážové byty vyššího standardu lemované terasami a zelenými střechami. Celková hmota objektu dynamicky reaguje na nároží a směrem k pohledové dominantě – kostelu sv. Leopolda ustupuje a snižuje se. Konstrukčně se jedná o ocelový skelet. Jižní objekt - tato budova je menší a nižší (3 nadzemní podlaží), navazuje na nárožní dům v ulici Kamenné. V přízemí se nachází menší supermarket. V 2. a 3. nadzemním podlažím jsou pak situovány plochy určené pro administrativu. Tato podlaží jsou doplněna atriem. Fasáda je skleněná, stínění zabezpečují pohyblivé vertikální desky. Konstrukčně je dům je navržen jako monolitický železobetonový skelet. Obě budovy jsou propojeny dvěma lávkami, takže kanceláře v obou objektech mohou vytvářet jeden celek. Zastavěná plocha: 3011 m2, obestavěný objem: 36 132 m3 << méně

Úkolem bylo zpracovat konceptuální návrh galerie u vodní nádrže Slezská Harta, v oblasti starého tufitového lomu, zapsaného na seznamu přírodních památek, Slezská Harta vznikla vytvořením sypané hráze na řece Moravici, za účelem získávání pitné vody. Tento účel již opominul a vodní plocha je poměrně nevyužitá. Cílem bylo zatraktivnit oblast nejen umístěním galerie ale především propojením strategických bodů ,jak lodní dopravou, tak vytvořením chybějících turistických stezek a doplněním infrastruktury a občanské vybavenosti v patřičné míře tak, aby byl zachován ráz krajiny. Koncept stavby a volba expozice vychází z dané krajiny, která byla utvářena charakteristickými geologickými procesy, kdy místní pohoří Jeseníku a tufitové vyvřeliny jsou výsledkem endogenních procesů a postupem času byly formován působení exogenních procesů a zásahy člověka, který zde vytvořil vodní element. Koncepce vnitřního uspořádání expozice se odvíjí od závislosti endogenních a exogenních procesů, které se navzájem prolínají. Demonstrace dynamických procesů bude probíhat pomocí audio vizuální holografické technologie Holoimage, kdy rychlost procesů bude přizpůsobena oku pozorovatele. Expozice bude doplněná modely přírodních útvarů, které vznikaly na Zemi jak vlivem dynamických procesů, tak činností člověka. Galerie je situována v místech bývalého tufitového lomu, tak aby příliš nenarušovala stávající přírodní památku. Zpřístupněna je zejména po navržené turistické stezce, která propojuje významné turistické body v krajině. Příjezd, sloužící pouze pro zásobování, je zajištěn z obce Razová. Objekt je z převážné části zapuštěn pod zem, přičemž části vystupující na povrch symbolizují propojení endogenního a exogenního prostředí. Konstrukce stavby je tvořena monolitickými deskami a stěnami z vodostavebního armovaného betonu bez povrchových úprav. Výplně okenních otvorů budou tvořeny skleněnými zborcenými plochami. << méně

Hlavním úkolem této studie je vytvořit příjemný prostor pro bydlení vhodný pro dnešní mladou rodinu, parcelu o rozloze 4100 m2 jsem rozdělila na osm pozemků pro řadové domy, z nichž jeden tvořící vnitřní sekci je předmětem této studie. Stavební parcela se nachází v Praze 5 Jinonicích ve svahu pod kopcem Vidoule, který je chráněným územím (Přírodní památka Vidoule). Tato lokalita má vynikající dopravní spojení, stanice metra A Nové Butovice je vzdálena deset minut chůze a v blízkosti je nájezd na plzeňskou D5. Svažitost pozemku je 11% a svah je orientován na jih. Vstup a vjezd do rodinného domu je ze severu a všechna okna obytných místností jsou orientována na jih. Požadované oslunění je tímto zajištěno. Objekt je dvoupodlažní, z čehož spodní podlaží je částečně zakopáno v zemi. Architektonicky je stavba řešena v koncepci celé řady objektů, jelikož sousední domy mají výrazný vliv na vzhled stavby. V návrhu je zohledněna skutečnost, že pozemek přímo hraničí s Přírodní památkou Vidoule, a tedy byla snaha nenarušit pohledy na tento krajinný prvek. Na druhé straně řadové domy sousedí s nově vybudovanou rezidenční čtvrtí Botanica, na kterou plynule navazují Dispozičně je objekt řešen jako 3+kk. Ve spodním podlaží je obytná místnost o rozloze 54 m2 s kuchyňským koutem a s přístupem do zahrady. Středem dispozice vede nosný průvlak podporován ve dvou místech zdí. Horní podlaží je vstupní a je zde umístěna soukromá zóna - dva pokoje a koupelna. Dále je zde garáž a zádveří. Přístup do obytné místnosti je pouze po schodišti, a tedy tento dům není bezbariérový. Zahrada je přístupná i z jižní hranice pozemku, kde by byla branka vedoucí na dlážděný chodník. Konstrukční systém stavby je stěnový podélný. Objekt je založen na betonových pasech širokých 250 mm, opěrná suterénní stěna je ze železobetonu. Nosné zdivo je z pálených děrovaných cihel Heluz a obvodový plášť je kontaktně zateplen kamennou vlnou. Strop nad 1PP je z filigránových desek na rozpony 4 a 4,8 m dobetonovaný na tloušťku 130 mm, na němž je provedena lehká plovoucí podlaha. Pultová střecha nad 1NP je tvořena sbíjenými příhradovými vazníky na rozpon 8,75 m vyplněnými tepelnou izolací s plechovou krytinou z TiZn, v interiéru je rovný strop ze sádrokartonového podhledu. Vnější úprava povrchů je silikátovou strukturovanou omítkou. << méně

Předmětem této školní studie bylo navrhnout galerii do prostor školní zahrady Fakulty stavební na ulici Ludvíka Podéště 1875/17. Navrhl jsem objekt tak, aby architektonicky, funkčně a urbanisticky splynul v daném území a vytvořil tak příjemné místo jak pro studenty tak i širokou veřejnost. Galerie je jednopodlažní se vstupem orientovaným na jih. Hlavní prostory objektu slouží pro výstavnické účely. Galerie je řešena bezbariérově, s přístupem po vnější rampě. Ve většině zemí je koncept galerií zaměřených na umění mladých současných autorů široce rozšířen a jedním z cílů galerie FAST je úspěšně tento koncept realizovat především pro začínající architekty v Ostravě.Flexibilní prostředí galerie umožňuje pořádání samostatných výstav, výstav prací studentů, projekcí či doprovodných přednášek, popř. workshopů, umělecky zaměřených projektů a hostování kurátorů. Součástí konceptu galerie FAST je tímto způsobem zdůraznit snahu a píli studentů, a podnítit tak opravdový zájem o čím dál více se rozvíjející katedru architektury na Fakultě stavební. Pro umělce, návštěvníky i klienty je nezbytnou součástí možnost vzájemného setkání na vernisážích, přednáškách či videoprojekcích. Pevným bodem programu galerie je organizování výstav domácích studentů i zahraničních umělců, kteří by měli českému publiku přinést kreativní zpestření a nové podněty pro vnímání umění a architektury. Architektonický výraz galerie respektuje funkci a polohu objektu na okraji města a charakter okolní zástavby. Prostor zahrady Fakulty stavební bylo důležité správně vyřešit s ohledem na dostupnost pěší a požární ochrany nově postavených poslucháren. Galerie je umístěna v prostoru, který navazuje na hlavní tah studentů do budovy poslucháren. Budova je objemově členěna do třech hmot – odrážející též i funkční dělení objektu. Barevnost fasády koresponduje s okolní zástavbou a nedominuje tak danému okolí. << méně

Zoo Praha "Pavilon člověka" - řešení vstupu z „jižní“ strany, objekty symbolizují průzory do prostředí zoo s myšlenkou otevřeného prostoru přístupného po “obytných" schodech z parku (objekty tvoří prostorovou a orientační dominantu). Objekt se nachází na nezpevněném nábřeží Vltavy na stávajícím povodňovém valu. Zástavba je řešena jako otevřená v pavilonech s osou směřující na zříceninu baby. Funkce jsou rozděleny na univerzální pavilon, kavárnu, a kasu s kolárnou. Stavby jsou řešeny jako dřevostavby s dřevěnou fasádou. Kavárna je otevřena jižním směrem na panorama Prahy. << méně

Koncept rozděluje dům na dvě části - “město” a “nad městem”, spodní část obsahuje vstupní halu s kavárnou, nad dvě vstupní podlaží je uloženo pět pater po dvou bytech. Ve výšce 25 metrů nad zemí je dům “přeříznut” relaxačním prostorem. Ve vyšších podlažích jsou nad sebe naskládané vilové půdorysy různých dispozic, obsahující vlastní vilu, “zahradu” a dvě parkovací stání. Principem domu je provázání zahrad, vil a parkování. Navrhovaný dům se stáčí k panoramatu Pražského hradu. Západní fasáda je kolmá na tento směr. Celková výška objektu 81 metrů je přibližně “srovnána” se hřbetem Vítkova. Dům má 21 nadzemních podlaží o proměnné světlé výšce, jeden provozní suterén a pobytovou polosoukromou “párty terasu” nad úrovní 21. np. Půdorys domu tvoří obdélník 24/25,5 metru. Projekt nemá ambici být “superúsporným”. Očekávaná vysoká cena jednotlivých bytů je částečně v rozporu s ekologičností. Ekologický přínos projektu vidím v koncentraci programu. Sousedství s centrem a návaznost na městskou dopravu omezí budování další dopravní infrastruktury. Projekt přivádí nové obyvatele do centra Prahy. Ukazuje výškový dům jako jednu z přirozených alternativ uspořádání bydlení. Vše je řešeno na úsporném půdorysu. Kavárna začleňuje dům do života okolí, nedovolí ho izolovat. << méně

Místo, kam chodí zaměstnanci z okolí na oběd do oázy zeleně, kde si turisté sní své svačiny s výhledem do náměstí, prolistují v průvodci, promažou fotografie. Prostor lákající lidi k navštívení nikoliv komerčními taháky, ale stromy a zelení, útulnou atmosférou, zajímavou výstavou,... Pódium - přední fasáda je pevný rám s hydraulickými podpěrami a bočními táhly. Konstrukce je ocelový skelet, obložen tropickým dřevem. Ve výřezech jsou vysunuta plátna (pokud je fasáda v poloze vertikální). Tmavé duté břidlicové sloupy slouží jako informační a vzdělávací centrum. Po schodišti, či výtahem se dostaneme do suterénu, kde je vystaven model Prahy. Nejužší sloupy slouží jako „periskopy“ dolů do modelu. Dlažba mezi sloupy kopíruje linie, morfologii Prahy (1:1000). Dům jehož konstrukce je z ŽB prostorové „pavučiny“ je určen k občerstvení, jsou zde restaurace, kavárny, bary, automaty na jídlo a nápoje. V přízemí domu z „kostek“ jsou malé obchody (trafika, pekárna,..) V patrech je bezbariérová galerie. Kostra je obložená zeleným plechem. „Kostky“ jsou do náměstí zasklenné, do atria otevřené se zábradlím. Některé jsou uzavíratelné vraty. Dvě úzké budovy jsou tvořeny tlustými zdmi a subtilními stropy. Stěny jsou perforované průchody, výklenky a policemi na knihy. Prostor je velmi převýšen (1.7 x 3.9 m). V západní části je část městské knihovny Pragensie a pobočka čítárny novin a časopisů. Východní budova je knižní a multimediální obchod s důrazem na české autory i v cizojazyčných verzích. Oba domy jsou funkčně provázané se severním domem, kde má obsluha zázemí. Severní dům slouží jako čítárna/tržiště/divadlo/kavárna/pivnice. Konstrukci vyplňují bloky průsvitného betonu. Bloky jsou poskládané do polí o různých tloušťkách (0,1-0,5m) a osy polí nejsou v jedné linii. Členitou fasádou prosvítají stíny a lákají k návštěvě. << méně

Myšlenku Paláce umění jako výstavní prostor nejen pro surrealistu Salvadora Dalího přinesla Galerie Miro, Palác umění měl být jeden ze tří Paláců umění v Evropě. Hledala jsem proto řešení, jak v omezeném čase navrhnout všechny tyto tři Paláce tak, aby se každý vyjímal svojí individualitou a zároveň, aby byly vnitřně pevnou provázanou strukturou. Právě to mě inspirovalo k myšlence udělat počítačový program, který dle konkrétního zadání vygeneruje na konkrétním pozemku stavbu. Tento program pracuje na principu parametrického modelu stavby. Řešením je program, který funguje na principu struktury Voronoi/Delaunay diagramu. Voronoi diagram je způsob uspořádání řady struktur v přírodě, je příkladem samoorganizujících se systémů v přírodě jako např. pěnové bubliny. Na konkrétním pozemku funguje počítačový program takto. Z okolní zástavby pozemku se pořídí ortogonální fotografie. Z těchto fotografií se udělá v 3D virtuálním modelu výšková mapa. To znamená, že plocha bitmap se zprohýbá ve směru a velikosti vektoru normály s číselnou hodnotou barevného kontrastu fotografie. Z těchto zprohýbaných ploch se poté vyjme drátový model. Z jednotlivých křivek drátového modelu jsou podle jejich aktuální křivosti vyjmuty body. Tyto body v sobě tedy nesou svou polohou návaznost na výšku a charakter okolní zástavby. Zároveň je možné v této fázi modelu pracovat s budoucím funkčním uspořádáním, popřípadě s mapou širších vztahů. Zhuštěním určitých míst je možné ovlivnit výslednou strukturu. Tyto body v prostoru jsou vstupními body do výpočtu 3Dvoronoi, který generuje výslednou hmotu. Skript pracuje na základech 2D Voronoi, kolmice na úsečky mezi body určují roviny. Plošky nejblíže daným bodům zůstávají a zbylé části rovin jsou vymazávány. V 3D Voronoi je toto očišťování ploch děláno jakousi postupnou parabolickou spirálou. Výsledkem výpočtu jsou buňky obdobné buňkám pěnových struktur. Jsou tedy pro dané rozmístění zadávacích bodů nejoptimálnějším řešením - jak po stránce prostorové, tak i po stránce statické. V této fázi jsem vznikající hmotu analyzovala v prostoru 3DCave, kde se pomocí brýlí a joystiku pohybujete vlastně v virtuálním modelu z horizontu člověka jako v počítačové hře. Tato analýza mi umožnila vybrat nejvhodnější řešení z pohledu uživatele stavby. Nyní bylo třeba do zatím plnostěnných buněk vyříznout otvory. Podle analýzy oslunění, osvětlení a slunečních zisků je pro konkrétní prostory s konkrétní funkcí určen koeficient. Ten určí následný počet vstupních bodů do sekundárního Voronoi výpočtu. Tento výpočet již probíhá na jednotlivých 2D plochách fasádních plášťů a vyřezává křivkové otvory. Otevřením fasádních panelů tímto postupem umožní optimální světelnou pohodu uvnitř galerie. Při návrhu stavby jsem se snažila  pevně držet motta "jak nahoře, tak dole", proto strukturu Voronoi propisuji nejen v hmotovém řešení, ale také v konstrukčním řešení celé stavby, tedy v nosné konstrukci. Prostorové uspořádání nosné konstrukce vychází z parametrického modelu jednotlivých buněk. Jejich hranami je vedena nosná ocelová trubková konstrukce. Díky počítačovému modelu jsem mohla ověřila export dat jednotlivých prutů a styčníků do statického programu Ansys. Tyto programy typu Ansys jsou aktuální zpětnou vazbou při návrhu a posuzují statické zatížení v 3Dmodelu jako celku, což u pěnových prostorových struktur vede k optimalizaci dimenzování jednotlivých prvků. Základní ocelová nosná trubková konstrukce je zakotvena do železobetonové základové vany. << méně

Soubor galerií na Slezské Hartě vychází ze skutečnosti, že se zde dříve vyskytoval přírodní tufitový lom, expozice je tedy zaměřena na kámen v jeho nejrůznějších podobách. Ať už se jedná o jeho vnější texturu, vnitřní strukturu a jeho formování přírodními/lidskými procesy. Aby bylo dosaženo plynulé linie poznání, je celá expozice rozčleněna do pěti fází. Ty tvoří ideologicky i pozičně pomyslnou smyčku. Počátek poznání obstarávají přírodní tufitové masívy. Zpřístupněny jsou stávající lesní komunikací z nedaleké obce Razová. Trasa dále pokračuje k první kryté expozici. Obstarává ji těžká ŽB budova, ve tvaru krystalu, minimálně perforovaná otvory (výklenky jsou vyplněné průsvitným betonem). Forma, materiál i dekor vychází ze základních charakteristik kamene. Objekt je taktéž umístěn ve volné přírodě a není nijak zpřístupněn asfaltovou (či jinou městskou) komunikací. Nosnou konstrukci tvoří pomyslná pavučina z masivních ocelových profilů. Ta je v celé své ploše obalena betonem, a umožňuje tak potřebné „klenební“ zastřešení. Co se týče expozice, pozornost se soustředí na mikroskopická jádra nerostů. Druhé podlaží slouží pro potřeby velkoplošné projekce. Třetí a čtvrtou fázi obstarávají formálně podobné objekty: tvarově krystalické, železobetonové a nenarušené otvory. Tyto stavby jsou rovněž propojené lesní cestou. Třetí expozice je zaměřena na kámen „přírodní“, tak jak jej bizarně opracovaly reologické procesy (voda, vítr, pohyby země). Objemné skalní masívy jsou prezentovány formou modelů a fotografií. Předposlední fázi zajišťuje poslední krytá expozice, která se orientuje na kámen opracovávaný člověkem (sochařská díla). Celá etapa je završena venkovní alejí postupně deformovaného sousoší, jakožto symbolika působení zubu času. Linie soch současně navazuje na počátek expozice. V rámci školní práce byl řešen pouze první objekt. << méně

Wellness centrum – lázně v Praze Holešovicích na břehu Vltavy tvoří komplex 5 objektů na společné podnoži, projekt navazuje na urbanistickou skicu prostoru Rohanského ostrova a prostoru Bubenského nábřeží, vzniklé jako východisko pro 3 diplomní projekty se vzájemnou vazbou (lázně, mrakodrap, most). Lázně zapadají do systému sportovně rekreačních objektů, stávajících i zaniklých, podél Vltavy. V místě se inspiruji charakteristickou strukturou holešovických bloků, do ulice pevných, uvnitř živelně rostlých dle potřeby. Rozvržení jednotlivých věží a jejich natočení není nahodilé, vychází ze směrů daných místem. Každý objekt tvoří samostatnou jednotku, zároveň se vztahuje k ostatním, v tom smyslu i klient přichází jako jedinec, aby byl součástí společenství. Objekty jsou navrženy pro specifická využití a mají vlastní hygienická zázemí, šatny a prostor k občerstvení, bílý dům obsahuje parkovací zakladač, ostatní vždy ucelenou kombinaci procedur. Do společné podnože se propisují všechny objekty se vstupy, dále sem umisťuji hlavní občerstvení. Nedílnou součástí přízemí jsou 3 zahrady, přímé pojítko mezi domem a přírodou náplavky. Podobně navrhuji obě střešní terasy nad přízemím a žlutým domem pro wellness aktivity. V suterénu objektu jsou umístěny technické provozy: prádelna, sklady, dílny, strojovny výtahů a vzduchotechniky, zařízení pro čištění vody. Stavebně je komplex řešen jako železobetonový stěnový systém se zdvojenou fasádou z barevných kopilitových dílců. Kromě relaxačního bazénku procedury nevyžadují speciální úpravy. Interiér objektů je navržen v barevné shodě s exteriérem, pomocí mobilních stěn vznikají intimní prostory, jejich rozměry vyplynou z rozhodnutí použít pro procedury tradiční postupy nebo technologii. V návrhu se odvolávám na poznatky získané studiem teorie barev a jejich psychologického působení, k tradiční čínské teorii pěti elementů a zejména k rešerši na téma wellness jako celostní disciplíny. << méně

Práce řeší předmostí v jihočeských Strakonicích, konkrétně objekt mostní věže s galerií a café barem, v blízkosti kostela Svaté Markéty a Strakonického hradu, vychází z potřeby řešit nestabilizovanou a přitom kulturně a turisticky velmi exponovanou strukturu. Leží totiž právě uprostřed trasy z hlavního náměstí na Strakonický hrad. Projekt rovněž reaguje na plánovanou úpravu místní přilehlé komunikace, jež má být zúžena ze čtyř na dva jízdní pruhy, a namísto původních dvou má být zřízena promenáda pro pěší. V rámci řešení celého předmostí byly kromě mostní věže koncepčně navrženy tři další budovy a fara při kostelu Sv. Markéty. Cílem bylo vytvořit objekt ukončující most s funkcí a formou, jež bude reagovat na blízký středověký hrad a centrum města. Stavba by se tak měla stát pohledovou dominantou v ose příjezdové komunikace, zároveň však nijak rušivě nezasahovat do daného panoramatu věží kostela a hradu. Má vhodně doplnit předmostí, sloužit jako pomyslná strážná věž na cestě do centra města, doplnit panorama a pohledově uzavřít příjezdovou cestu. Zároveň má nabídnout procházejícím turistům kulturní vyžití spojené s odpočinkem a občerstvením. Objekt je řešen jako průchozí směrem v ose mostu, tj. severojižním směrem, v tomto směru je umístěn i vchod do galerie a zadní vchod do café-baru, přední vchod navazuje na promenádu podél řeky. Zastavěná plocha: 334,58m2, obestavěný prostor: 4065,8m3. << méně

Bytový dům s malometrážními startovními byty je navržen na jihu městského obvodu Ostravy – Proskovic, objekt je situován na rohové podlouhlé parcele, která vybízí k orientaci obytných místností na západní stranu, pavlač je umístěna na stranu východní (uliční). Pavlačový dům se jevil z hlediska dispozičního, i ekonomického jako výhodné řešení. Aby se zabránilo vzniku příliš dlouhé hmoty, byla stavba rozdělena posunem, v tomto místě je navrženo dvojramenné schodiště. Posun je výhodný také z hlediska orientace budoucích nájemníků/majitelů bytových jednotek při vstupu do svých bytů. Byty v 1NP jsou jednoúrovňové, ve 2NP se nachází většinou byty mezonetové s ložnicemi v nejvyšším podlaží. Ložnice jsou zastřešeny šikmou střechou, která otevírá tyto místnosti do zahrady, nižší konec střechy je osazen světlíky, které prosvětlují obytné místnosti z východní strany… Konstrukci tvoří stěnový nosný systém z keramických tvárnic a stropní ŽB dutinové panely. Omítka bude provedena v hrubě zapravené úpravě s pigmentačními přísadami. << méně

Studie zpracovává koncept architektonického řešení revitalizace lomů v Mikulově, řešené území má rozlohu cca 10 ha a nachází se východně od jihomoravské obce Mikulov. Lomy vznikly těžbou vápence z reliéfních celků Sv. Kopeček a Janičův vrch. Leží ve vzájemné opozici, zdejší těžba byla ukončena roku 2004. Jižněji situovaný lom na Sv. Kopečku je trojetážový a 64 metrů vysoký, lom v Janičově vrchu dosahuje maximálního převýšení 36 metrů a je zatopený podzemní vodou. Pomyslnou hranici mezi oběma celky tvoří komunikace a skupina stávajících budov. Výtvarný koncept propojuje dva samostatné provozní a funkční celky: A) Lom Sv. Kopeček – jižněji situovaný suchý lom – klidová zóna, systém schodišť a vyhlídek propojuje sakrální cestu Sv. Kopečka a prostor lomů. Vyhlídky jsou navženy do nejatraktivnějších míst pro rozhled. Náplní prostřední terasy lomu je galerie – velkorysý výstavní prostor ve skalách. Sukcesi spodní terasy lomu napomáhá výsadba místních dřevin (mahalebka - Prunus mahaleb, L.) do pravidelného rastru. Prostor je určen spíše pro pasivní rekreaci. B) Lom Janičův vrch – severněji situovaný mokrý lom – rušná zóna, vodní plocha, přírodní koupaliště, je hlavní náplní lomu. Tato funkce je podpořena navrženými prvky: pobytová mola, skokanské můstky, lanovka. Stávající budovy slouží v návrhu jako zázemí pro koupaliště. Nová restaurace doplňuje a uzavírá komplex budov. Prostor je určen spíše pro aktivní rekreaci. Celý lom navíc obkružuje „ochoz“, systém schodišť a vyhlídek. Studie je koncipována tak, aby podtrhla monumentalitu skal a zároveň při bohatém programu nenarušovala jejich přírodní charakter. << méně

Díky nesourodé okolní architektuře objekt svým řešením nevychází ze zástavby v obci, ale soustřeďuje se na vhodné spojení s přírodou a terénem. Z funkce stavby vyplynulo rozdělení objektu na tři celky propojené a vzájemně odkloněné o 5° rozprostírající se ve svahu. Optická stabilita, které bylo dosaženo použitím těžkého stavebního materiálu - kamene ve spodní části stavby je podporována horizontálním dřevěným obkladem dvou krajních celků, prostřední část narušuje vodorovné linie a prorůstá celým objektem, což je zdůrazněno vertikálním dřevěným obkladem. Díky prosklené fasádě jsou zajištěny průhledy stavbou do krajiny. Propojení venkovního prostoru s vnitřním je zajištěno posuvnými dveřmi v prosklené fasádě, vedoucími na jižní terasu. Objekt se skládá ze tří celků, které vycházejí z provozu stavby a jednotlivých zón – noční zóny rodičů, denní společné zóny, noční zóny dětí s rodinami. Jednotlivé celky mají vlastní vstup a soukromí rodin zajištuje oddělení centrální obytnou částí. V podzemním podlaží se nachází technické zázemí objektu a společné doplňkové prostory bytu. Pro svislé nosné konstrukce je použito tvárnic YTONG Lambda, fasáda je řešena jako odvětrávaná. Spodní část stavby je obložena lomovým kamenem, zbylá je obložena modřínovými deskami v přírodní barvě. Stropy jsou ŽB monolitické. Střecha je plochá bezatiková s izolační spádovou vrstvou a fóliovou izolací zatíženou kačírkem a odvodněná do žlabu skrytém v lemování. Na jižní straně je konzolově provedena stínící deska a v horní části prosklené fasády je instalována sluneční clona << méně

Vlastní návrh budovy je koncipován do budoucího bulvárního charakteru třídy 17 listopadu, přízemí domu je využíváno jako kavárna pro 50 hostů a horní 4 patra pro bydlení studentů s kapacitou 57 lůžek. Budova tedy má 5np o celkové výšce necelých 16 metrů. Chodbový způsob řazení bytů o dvou dvojlůžkových pokojích spojené společnou kuchyní umožňuje dispozici vyřešit bez vnitřních nosných stěn či sloupů. Rozpon podélných obvodových stěn je 7,5 metru. Konstrukční systém je ŽB monolitický skeletový s monolitickými stropními deskami. Obvodové zdivo je tvořeno z cihelných tvárnic, stejně jako vnitřní příčky a zdi. Založení budovy je navrženo na ŽB monolitických základových pásech podélného směru s příčnými výztuhami. Budova je situována na začátek ulice 17. listopadu ve směru od Ostravy na okraji panelového sídliště, kterému dominuje věžový 13 patrový bytový dům naproti sportovního a relaxačního centra areálu zimního stadionu a obchodního domu. Z dané lokality je výborně dostupné centrum města i vlakové nádraží (cca 5 minut, resp. 7 minut chůzí). Přímo u sídliště je autobusová zastávka pro dálkové i vnitroměstské spoje. Fasáda domu je členěna na dvě hlavní části : uliční parter s kavárnou a bytová podlaží. Dům nemá obvykle řešený sokl. Hrana je tvořena rozdílně provedenou povrchovou úpravou omítky. Uliční parter je navržen z mozaikových omítek matně stříbrné barvy, u vstupu do bytové části pak zvýrazněn vínově červenou mozaikovou omítkou. Bytová patra jsou z čisté bílé hladké omítky. Odlehčujícím prvkem designu budovy je prosklená kavárna v přízemí. Předběžná orientační cena na zřízení budovy byla dle jednotkových výměr a cenových ukazatelů stanovena na 43 mil. korun bez okolních terénních úprav. << méně

Pozemek se nachází v historickém centru středně velkého dobře situovaného a rozvíjejícího se města, výstavbu v této zóně ovlivňují regulativy a uliční čára. Jedná se o urbanizované území. Proto jsem se rozhodla pro stavbu bytového domu vícepodlažního s občanskou vybaveností. Půdorysný tvar domu kopíruje uliční čáru. Okolní zástavba je nejednoznačná a stylově nestejnorodá. Naproti se nachází dominantní novostavba Radnice. Stavební místo má charakter proluky, okolní zástavba je nejvýše čtyřpodlažní. Navrhovaná budova má 5 nadzemních a 2 podzemní podlaží. Do podzemních podlaží jsem umístila parkování. Uliční fasáda je orientovaná na severovýchod, zahradní fasáda na jihozápad. Při návrhu jsem kladla důraz především na komfort uživatelů. Hmota domu je lapidární, půdorysně obdélníková. Po obou zpracovávaných stranách domu jsem navrhla balkóny, do zahrady velkorysé a relaxační a do ulice skromnější ubíhající. Balkóny slouží mimo jiné k horizontálnímu rozčlenění stavby, rozkrájení robustní hmoty domu. Dům je otevřen na jihozápad pohledem do zahrady prosklenou stěnou. Páté nadzemní podlaží je odskočené z čelní strany domu o 4 metry a ze strany zahrady o metr. Navrhovaná budova je vyšší než okolní stavby, avšak vytvořením prostorové bariéry a dalším rozčleněním okolí neruší, naopak dotváří ucelenou scenérii. Střechu jsem navrhla pultovou s mírným sklonem . Korespondující s průčelím domu a dotvářející myšlenkový koncept. Podzemní podlaží jsou využívána z části jako parkoviště, sklepní prostory pro obyvatele domu a prostory pro údržbu domu a skladovací prostory . První nadzemní podlaží - parter je z části využíván pro komerční účely, parkování a  technické zázemí domu. Ve druhém až pátém podlaží se nachází nájemní byty. Komunikační uzel je situován ve středu dispozice. Schodiště je osvětleno a provětráno světlíkem v 5. NP. Při návrhu jsem respektovala výšku římsy stávajícího domu, ke kterému studie přiléhá. Čelní strana domu : v parteru domu s konstrukční výškou 3.5 m je vjezd do podzemních garáží vchod do domu a skleněná stěna (v komerční části domu ) od druhého nadzemního podlaží se konstrukční výška podlaží snižuje na 3 m a jsou navrženy střídavě ubíhající balkóny. Vyložení na delší straně je 1 m na kratší straně 0.6 m souběžně s balkónem ubíhají i zábradlí osazené děrovanými ocelovými pláty atmofix. Před touto konstrukcí je ve výšce 1100 mm zábradlí z bezpečnostního tvrzeného čirého skla. Balkóny jsou odvodněny 2 % spádem. Všechna okna jsou navržena francouzská o šířce křídla 900 mm. Zadní (zahradní) strana domu: od druhého nadzemního podlaží jsou navrženy pobytové balkóny s vyložením 1.5 m. zábradlí je navrženo ze stejných materiálů, symetricky s čelní stranou. Okna jsou projektovaná jako posuvná formou prosklených stěn. << méně

Prvotním záměrem bylo vytvořit moderní architekturu schopnou navázat dialog s okolní historickou zástavbou, tedy protější secesní sokolovnou, vývoj celé myšleny znázorňuje grafické vyjádření konceptu. Ladný tvar secesních fasádních ornamentů byl v maximalizované podobě přenesen na jednotlivá podlaží průčelní domu. Je to symbol napřežené ruky k přátelskému pozdravu. Avšak zvolený tvar křivek nemá pouze estetickou funkci, ale řeší problematické umístění vůči světovým stranám. Celoskleněná fasáda zaručuje maximální využití jižního světla, prosvětlení pokojů situovaných k průčelní fasádě a také úplné otevření výhledu ze zmíněných místností do okolí. Dům je navržen jako polyfunkční, což zvyšuje jeho ekonomickou rentabilitu, Místem dnešní proluky jsou lidé zvyklí procházet směrem na náměstí. V projektu je jim to umožněno i nadále. Navíc se průchod otevírá prostřednictvím velkých výloh do navržené kavárny a obchodu. << méně

Otevřená krajina, příroda, úzké pěšinky, nálezy, voda, horizont ohraničený stromy, rozptýlené provizorní budovy, významné terénní prvky, stopy historie. Tvar: měkká organická forma. Tvárnost betonu. zapojení do krajiny. pohledové terénní bariéry. měkký přechod mezi budovou a krajinou. exponovaný kongresový sál. skrytí parkoviště zeminovým valem. Doprava: ukončení příjezdové komunikace obratištěm. kapacitní parkoviště. optické odclonění vozidel. oddělení dopravy a pěšího provozu. propracovaný orientační systém v areálu. napojení na stávající síť stezek. Předprostor: příjemné klima ve stínu budovy, stíny stromů. čekání na ostatní, utváření návštěvních skupin, rozptýlení skupiny po přednášce. kvalitní mobiliář a orientační systém. rozdělením prostoru řadou sedacích prvků vzniká aktivnější provozní část u budovy a klidnější část dále od ní. Vstupní část: kapacitní vstupní prostor schopný odbavit pracovní skupiny velikosti školní třídy. přímá vazba na informační servis, hygienické zařízení a kavárnu. útočiště při špatném počasí. centrální část s kongresovým sálem první kontakt s expozicí. nástup do vejčitého objemu kongresového sálu. kvalitní vybavení, prostorové ozvučení, stereoskopická projekce. prostor pro silný audiovizuální zážitek. prostor pro kvalitní odbornou konferenci. Před sálem systém expozičních panelů s posuvnými křídly schopnými oddělit prostor pro konferenci od návštěvnického režimu.Galerie: schodiště za sklem. hodně světla. prosklená střecha. příběh vzniku areálu a počátku archeologického výzkumu. Expoziční sály: prostorný otevřený sál, ubíhající rovina stropu. podlaha o půl patra níže. nástup na podestu s rampami. přehled nad expozicí. scénické prostředí. historické čluny v prostoru. místa zdůrazněná průnikem denního světla.vazba na skladové prostory. Druhé patro: galerie, vstupy do jednotlivých prostor. ubytovací pokoje. kanceláře. jednací místnost. knihovna, archiv. Galerie akusticky oddělená skleněnou stěnou od prostoru s návštěvníky. přístup pouze personálu. << méně

Ke své bakalářské práci jsem si vybral pozemek v mírném jižním svahu v Troji, jde o lokalitu mezi botanickou a zoologickou zahradou s nádherným výhledem na Hrad a Petřín. Zaujal mě organicky tvarovaný objekt Indonéské džungle a skleníky Fata Morgana, v blízkosti pozemku. Nesourodá okolní zástavba rodinných domů mě přesvědčila o nutnosti silně identické stavby s vazbou na okolí, využívající atraktivních výhledů na město. Veterinární ordinace, jako součást domu, pak potvrdila celý koncept stavby. Organická forma má dva zářezy, jeden vtahuje majitele a klienty do domu, druhý pak jako terasa napojená na obytný prostor otevírá výhledy na město. Od vchodu lze také plynule přejít přes centrální schodiště přímo do zahrady. Veterinární ordinace, ač v jedné hmotě, je od bytu oddělena a obě části mají i samostatné vstupy. Dům je přízemní se suterénem. Světlo se rozlévá od velkého střešního světlíku na schodiště a prosklenými horními částmi příček i do přilehlých pokojů. Objekt je umístěn v severovýchodní části pozemku o výměře 1854 m2. Jeho poloha je dána orientací ke světovým stranám, návazností výhledu na město a také polohou sousedního domu. Respektuje uliční čáru a délku sousední stavby. Spodní stavba je železobetonová sendvičová konstrukce s pohledovým betonem. Vrchní stavba je navržena jako ocelová konstrukce z ohýbaných žárově zinkovaných ocelových profilů. Prostorová tuhost vrchní stavby je zajištěna železobetonovou stěnou ve vstupní části objektu napojenou na ocelové vodorovné vzpěry. Strop ocelobetonový. Provětrávaná titanzinková střecha a zároveň fasáda ze šestiúhelníkových šablon. Okna a dveře hliníkové. Střešní dřevohliníkové. Vnitřní povrchy sádrokartonové, sádrokartonové příčky s prosklenou horní částí. Schodiště je ocelové se skleněným zábradlím. << méně

Skleněný dům je studií zabývající se celoskleněnou lepenou konstrukcí, objekt byl navržen do klidné čtvrti Hodkovičky v Praze. Pozemek nabízí krásný výhled do okolí. Je obklopen vilami z 30. let minulého století. Jedním ze „sousedů“ je i funkcionalistická vila režiséra Friče. Myšlenka funkcionalistických architektů „kosti a kůže“ je v případě skleněného domu dotažena k dokonalosti. Subtilnost skeletu je umožněna díky plášti „nabitému“ moderními materiály a technologiemi. Jeho funkční vrstvy jsou velmi tenké, dokážou ale plně suplovat konvenční materiály. Konstrukční princip, tvar a vnitřní uspořádání vzniklo na základě studia a hledání systému, který by splňoval všechny požadavky běžného stavebního materiálu a zároveň si zachoval specifické vlastnosti skla. Konstrukce byla vyvinuta  ve spolupráci s Prof. Ing. Jindřichem Melcherem, DrSc., Ing. Janem Pozdíškem z Ústavu kovových a  dřevěných konstrukcí stavební fakulty VUT v Brně, kteří vypracovali statické posouzení. Ověření dimenzí bylo realizováno s využitím programu ANSYS. Velikost příslušných zatížení byla uvažována v souladu s platnými technickými dokumenty pro zatížení konstrukcí pozemních staveb. Proces navrhování a vývoj konstrukce probíhal v těsné spojitosti. Vznikly 3 navzájem propojené skleněné hmoty. Dva přízemní tubusy - společné denní prostory s obslužným zázemím - a v patře ložnice. Jednotlivé funkční části domu jsou řazeny aditivně za sebou. Důležitý článek tvoří technický prstenec s uživatelským rozhraním domu. Všechny prostory jsou průchozí, myšlenku volného pohybu a prolínajícího prostoru podporuje transparentnost skla. Tubusy obsahují tzv. vnitřní prstence umístěné tam, kde je potřeba ZTI. Skleněný plášť přechází do interiéru a tvoří zařízení domu. Vše od TV po kuchyňské spotřebiče a hygienická zařízení je integrováno do skla. Subtilní a lehké plastové prstence obtočené kolem nadzemní i přízemních částí domu získávají energii fotosyntézou ze slunečního záření na principu Grätzelových solárních článků. << méně

Město Liberec sice ,,má“ vodní tok, ale historicky se nejedná o město založené na řece, Nisa vstupuje do samotného centra města a bez většího povšimnutí z něj po několika kilometrech odchází. Od poloviny 19.st. byla stokou pro místní textilní fabriky a její tok byl regulován žulovým korytem, v některých místech až 4m hlubokým. Barva vody se měnila podle aktuálních trendů v odívání. O romantickém dojmu z vodního elementu ve městě nemohlo být ani řeči. Řeka si ponechala svůj přísně užitkový charakter až do dnešní doby i přesto, že se objevilo několik snah udělat z Nisy plnohodnotnou součást města.Tématem mého projektu je posílit vliv řeky a zkvalitnit okolní prostor, ale pouze v místech, kde je řeka viditelná. Vzhledem k umístění řeky v žulovém korytě, je možné řeku zahlédnout pouze v bezprostřední blízkosti a proto mě širší okolí nezajímá. Řeka je po celé své délce sevřena do kazajky okolní zástavbou, nemá možnost se v prostoru centra,,nadechnout „ a uvolnit se ze sevření, rozlít se z prostoru koryta ven. Proto s řekou pracuji jako s jasně definovanou linkou, která probíhá srdcem Liberce, aniž by ho nějak ovlivnila, aniž by v něm byla více citelná a přítomná. Na základě tohoto faktu, jsem řeku ponechala v jejích hranicích a snažila se najít a vytvořit kvality pouze v prostoru jejího koryta. Na základě analýzy prostředí jsou objevila problémy, na které jsem hledala řešení s minimálními zásahy a maximálním výsledkem. Na úseku 3km řeky v jádru města jsem si vytipovala 5 území, které jsou zajímavá svojí atmosférou a charakterem. Jedná se o místa s rozličnou náplní a různorodými kvalitami prostředí. V některých místech vliv řeky posiluji, jindy naopak její význam potlačuji ve prospěch kvality, která vznikne jejím utlumením. V klidové zóně parku zvyšuji nízkou hladinu náplavkou a využívám odpadní teplo z parovodu umístěného nad řeku pro vyhřívání in-line dráhy, která může být díky obrovským tepelným ztrátám vedení celoročně využívatelná. Její okruh po dráze parovodu činí 2 km. V prostoru před hlavním vchodem do krajského úřadu řeku zakrývám po celé šířce perforovanou palubou, na které pracuji s efektem klíčové dírky. Princip, kdy řeku nevidíme v celé její délce a šířce (výhled zastíněn parovodním rozvodem a nosnými traverzami pro potrubí), ale o to intenzivněji si můžeme vychutnat průhled na zurčící hladinu. Paluba je směrem od kraje více perforovaná a vytrácí se. Jako protipól jsou v korytě umístěny velké balvany způsobující zurčení řeky podobné zvukům horské bystřiny. V místě soutoku pouze rozšiřují chodník, který je v současné době neprůchodný a nechávám si procházející vychutnat romantickou atmosféru dvou do sebe vstupujících toků. Místo mezi ulicemi Orlí a Na Zápraží je zajímavé sevřením mezi dvěma mosty a dvěma fasádami, kdy jedna z nich je slepá. Využívám ji pro potřeby uschování lodí po celý rok (řeka je sjízdní na jaře a na podzim). Jsou zde také ocelové schůdky až do vody. Toto je jediné místo, kde bez větších problémů, zásahů můžete sestoupit do řeky. Poslední, páté místo, se nachází v obytné čtvrti před 5-ti podlažními činžovními domy, kde si obyvatelé pěstují květiny a zeleninu na minimálním pozemku mezi silnicí a korytem. Tento prostor jsem jim rozšířila nad řeku, kde je umístěn i rozvod horké páry. Stavbou skleníku nad parovodem akumuluji ztrátové teplo a snadno dostupná voda z koryta může zajistit úrodu až dvakrát do roka. Ke skleníku opisujícímu ulici v délce 200 m se uživatelé dostanou po dřevěné palubě, která překročí řeku a obyvatelé mohou využít nejen skleník, ale i venkovní plochu obou břehů. Kvalita mého návrhu spočívá v citlivé práci s řekou, která se minimálními úpravami může stát plnohodnotnou součástí města. << méně

Objekt se nachází na svahu pod vrcholem Štvanice (868,1 m nadmořské výšky) v pohoří Králický Sněžník, dostupný krátkou odbočkou z místní komunikace mezi obcemi Stříbrnice a Hynčice pod Sušinou. Stavba je nepodsklepená a má 4 nadzemní podlaží, zakončené kulatou střechou. Zaoblení věže ve všech směrech reaguje na okolní zvlněnou krajinu a nabízí ze svých pater rozhled 360°. Vynořuje se na louce podobně jako ponorka z oceánu. Zastavěná plocha je méně než 60 m2. Minimální obestavěný prostor znamená úspory při vytápění a řízeném větrání, stejně tak menší ochlazovanou plochu. Dům svým kompaktním aerodynamickým tvarem také lépe odolává zatížení větrem a sněhem. Stanice je založena je na železobetonovém pasu. Základová spára je v nezámrzné hloubce 1,5 m. Nosná konstrukce je dřevěný lehký skelet, zavětrovaný bedněním z dvojité překližky a průběžnými policemi, které zároveň mnohonásobně zvětšují úložný prostor. Konstrukční výška patra je 2,88 m a jednotlivá poschodí jsou propojena křivočarým schodištěm při severní straně, vždy s mezipodestou v polovině výšky.Stropy jsou dřevěné trámkové, s vloženou kročejovou izolací a nehořlavou pochozí vrstvou. Mezi 1. a 2. patrem je strop vyplněn tepelnou izolací. Montáž je suchá., systémová, s použitím nehořlavých sádrokartonových desek.Plášť je skládaný, provětrávaný. Na nosné konstrukci je bednění s parozábranou, následuje 200 mm minerální vaty vynášené druhotnou konstrukcí, provětrávaná vzduchová mezera 60mm a další bednění s pojistnou hydroizolací. Na něm jsou přibity titanzinkové maloformátové šablony. Šablony obalují celý dům, včetně střechy, jako by byl z jednoho materiálu, a pomáhají scelit objekt do jedné, abstraktní formy. Výplně otvorů jsou voleny s ohledem na dobré tepelně-technické vlastnosti. Okna mají kvalitní rám a vložená dvojskla mají min. hodnotu U = 1,1 W/m2K. V interiéru je dřevěná konstrukce viditelná, s patřičnou povrchovou a protipožární ochranou. << méně

Plovárna v Jenštejně vytvoří zázemí pro koupající se návštěvníky a místo pro odpočinkové aktivity, součástí objektu je také kavárna s jedoduchým občerstvením, která je určena k celoročnímu využití. Vesnice Jenštejn je mimořádně urbanisticky zachovalá. Vznikla jako typ okrouhlice a její urbanismus je i dnes jasně rozpoznatelný. Náves s radiálně uspořádanými domy tvoří její centrum, blízský středověký hrad je dalším význačným bodem obce. Směrem k jádru vesnice vede dlouhé údolí kolem potoka, jehož přehrazením vznikly tři rybínky. Dno údolí je proti okolnímu terénu cca 6 metrů níže. Plovárna je umístěna v jižní části údolí, v patě severního svahu na hrázi druhého rybníka, který je jako jediný využívaný ke koupání. Stavba je umístěna ve svahu, volná hráz nebyla narušena, zůstala volná a umístěním plovárny je podpořeno její volnočasové využití. Tok údolí nebyl přerušen, ale podpořen podélným umístěním plovárny s jasně vymezenými "štítovými" fasádami. Stavba je v co nejbližším kontaktu s rybníkem, ale respektuje ho, pouze se ho dotýká. Architektonické řešení plovárny je z velké části určeno jejím řešením urbanistickým, také měřítkem hráze, rybníka a vesnice a orientací ke světovým stranám. Velká francouzská okna jsou orientována na sever, nemusí být stíněna. V létě vrhá plovárnana stín na dřevěnou terasu a poskytuje útočiště před sluncem, které jinak osvětluje celou hráz.Stavba je navíc navržena v co nejtěsnějším kontaktu s terénem a okolím. Architektonicé ztvárnění inzeriéru, exteriéru a parteru se proíná - materiálově i výškově.Vstup do kavárny i di plovárenského zázemí je z terénu. << méně

Rodinný dům byl navržen na otevřené, exponované pole spojující zástavbu rodinných domů z počátku dvacátého století na východě s panelákovým sídlištěm na straně západní. Cílem bylo navrhnout urbanistickou dominantu organických tvarů inspirovanými blízkou chráněnou krajinou oblastí Poodří. Tímto jsem chtěl učinit krok vpřed a dopřát tomuto exponovanému místu křivky, které si zaslouží. Dům elipsoidní hmoty přibližuje okolní zástavbu svými tvary a použitým materiálem tak blízké přírodě. Celkový charakter stavby vychází zcela z „GENIA LOCI“. Dům se svým atriem otevírá za sluncem na jihozápad a stejně jako rostliny z něj čerpá teplo a energii do celého svého nitra. Mimo to také poskytuje klidové prostředí chránící obyvatele domu před nepříjemnými poryvy větru, často vanoucími z vyvýšených severních plání. Díky použitému skeletovému systému je vnitřní dispozice rozrostlá zcela volně a může se měnit dle potřeb, stejně jako se stále mění příroda. Součástí domu je kryté stání pro dvě auta ve formě nedozrálé hmoty domu. << méně

Pozemek na okraji Prokopského údolí byl v minulosti rozparcelován a sloužil jako zahrádkářská kolonie, postupem času byly jednotlivé objekty i zahrádky opouštěny, domky chátraly a ovocné stromy se mísily s bující vegetací. Vzniklo tak unikátní prostředí, kde nalezlo útočiště nespočet druhů zvířat a rostlin. Cílem tohoto projektu je zachování této BIODIVERSITY, která na tomto místě po mnoho let vznikala. Naším záměrem je minimální regulace stávající vegetace stejně tak jako minimální změny terénního reliéfu. Navrhovaný soubor staveb se skládá ze sedmi luxusních rezidencí, panoramatické restaurace, wellness centra a garáží překrytých vyhlídkovou terasou. Parter zůstává přístupný pro všechny návštěvníky Prokopského údolí, stejně tak je možný pohyb všech zvířat a růst vegetace. Soukromý prostor se nachází v úrovni druhého nadzemního podlaží a je tedy vizuelně i fyzicky oddělen od parteru. Pohyb obyvatel je realizován pomocí panoramatické lanovky na elektrický pohon (tzv. mono-rail). Jedná se vlastně o horizontální výtah, který slouží výhradně místním obyvatelům a jejich hostům. Automobily jsou zanechány na okraji pozemku v krytých garážích, kde se nachází také nástupní stanice lanovky. Lanovka se pohybuje ve výšce 4 – 5 metrů nad zemí na visuté dráze, která zároveň slouží jako kolektor pro vedení inženýrských sítí navrhovaných objektů. Objekty jsou samozřejmě také přístupné přímo z parku. Podél visuté dráhy se táhne cesta pro pěší a pro případný zásah hasičů. Rozmístění jednotlivých objektů na pozemku a jejich orientace poskytuje atraktivní výhled a zároveň zaručuje zachování soukromí obyvatel. Velkorysé prosklení jihozápadních fasád umožňuje obyvatelům a návštevníkům objektů obdivovat panorama Prokopského údolí a propojuje interiér s exteriérem. Zvenku pak objekty částečně splývají s prostředím které se odráží ve velkých skleněných plochách. << méně

Jde o 2 sousedící opuštěné břidličné lomy na předměstí Bratislavy, požadavek zadání bylo udělit této lokalitě novou „oživující“ funkci v návaznosti na blízkou obci Marianka, nejvýznamnější poutní místo na Slovensku. Lomy jsou od sebe prostorově odděleny, a proto každému z nich návrh připisuje jinou funkci. Severní (menší), který je uzavřený, s vodní hladinou a vysokým duchovním nábojem je navržena venkovní kaple, která navazuje na bohatou tradici pravidelných venkovních mší v blízké Mariance. Jižnímu lomu bude doménou výtvarné tvorba ve všech odvětvích včetně její prezentace. To je obstaráno vznikem multikulturního centra – ARTCENTRUM MARIANKA, kde je zajištěno ubytování umělců, jejich tvorba, následná prezentace i prodej děl. Objekt centra a osa kaple jsou umístěny na osu pohledu příchozího. Kaple má charakter plujícího mola a oltářem vytesaným do skály. Artcentrum je řešeno jako šikmý průnik dvou ortogonálních krystalických hmot protikladných charakterů (dominantní bílá, lehká, zneklidňující versus minoritní těžká stabilní hmota z tahokovu). Celý objekt se vysouvá nad útes nad vodní hladinou a tvoří tak dominantu celému prostoru. Jako krystal ve skále. Provozy jsou řešeny v jednotlivých křídlech objektu se společnou centrální komunikační halou. Celkově je provoz řešen ve 4 úrovních: 1. PP – technologie (kotelna, VZT, sklady), vyhlídková kavárna, 1. NP – vstupní hala s recepcí, kavárna, ateliéry, kavárna, 2. NP - divadelní a prezentační sál, ateliéry, ubytování, knihovna, 3. NP - divadelní a prezentační sál, ateliéry, ubytování, knihovna. << méně