Byt 78m2 je součástí nové zástavby v Olomouci nedaleko centra města, původní řešení nevyhovovalo potřebám budoucích uživatelů a rozhodli se pro jeho změnu. Ještě v době přípravy projektové dokumentace umožnilo výraznější alternativu k nabízenému fragmentovanému plánu. Z původního projektu byly zachovány obvodové stěny, vstup, okenní otvory a nosný ŽB sloup v centru dispozice. Místo tří malých ložnic projekt nabízí otevřený prostor pro dva mladé lidi s možností jeho některé části (od)dělit. Na volném půdorysu jsou navrženy dva boxy ukrývající koupelnu, šatnu, WC a kuchyňský kout s jídelním stolem. Jejich vzájemný vztah je volen tak, aby přirozeně vymezily veřejnou a soukromou část bytu. Posuvná stěna a dveře ukryté v kapsách ve stěně navíc umožňují další dělení, resp. úplné uzavření ložnice a pracovny. Výsledkem je obytný prostor bez patrných separací, avšak přizpůsobivý aktuálním požadavkům jeho uživatelů. Snížená výška boxů vytváří horizontální spáru pod stropem. Myšlenka dvou elementů volně umístěných v prostoru je podtrhována LED osvětlením instalovaným při horní hraně boxů. Bílé světlo blízké světlu z exteriéru, jehož intenzita je regulovatelná, vytváří v bytě mnoho různých světelných možností. Byt se mění v závislosti na denní době i zvolené intenzitě osvětlení. Prostorný interier volně přechází v otevřenou terasu s výhledem na nevšední panorama od olomouckých věží až po vrcholky Jeseníků. << méně

Kompletní návrh řeší interiér hostinské části rodinného domu v Louňovicích, interiér byl koncipován pro prezentaci klineta (společenské akce), ubytování případných návštěv a rodinných příslušníků. Toto specifické užívání návrh podporuje variabilitou prostorů a rozmanitost zařizovacích prvků. Typickým příkladem variability je jídelní stůl na rozhraní obývacího pokoje a kuchyně, který se skrývá v barovém pultu a pouhým vysunutím (směrem do obývací části) vytváří jídelní kout. Při výběru zařizovacích prvků byl kladen důraz na možnosti flexibilního používání, proto je jednotlivých elementů větší počet než je obvyklé a při různém rozmístěnívznikají zcela jiné prostorové kombinace. Atmosféru místnosti dále doplňuje dekorativní výzdoba, barevnost, nasvětlení a materiálové zdůraznění dominantních prvků. Na výskledném kompaktním působení interiéru je znát velice úzká a prověřená spolupráce architektra a prováděcí firmou, která se snoubila s dobrým vkusem investora. << méně

Na Vysočině pod hradem Lipnice leží obec Dolní Město, venkovské osídlení dosti poraněné během socialistického přibližování vesnice městu. Historické návsi v onom období přebral většinu funkcí prostor před břízolitovým obecním úřadem a samoobsluhou z akce „Z“. Vyasfaltovaná plocha u křižovatky, neartikulované parkoviště a zaplivaná těžkopádná bouda zastávky izolující „náves“ od někdejšího obecního rybníka a fotbalového hřiště za ním. Dokonce i čekání na autobus, pro neautomobilizované obyvatele (hlavně mládež) symbolické to pojítko se vzdáleným „velkým“ světem, bylo rozděleno kvůli různým směrům na dvě nástupní místa. Původním záměrem obce byla „konsolidace dopravních poměrů v centru obce“, v podstatě dopravní stavba křižovatky. Veřejný prostor se v prvním plánu příliš neřešil. Architekt se k akci dostal víceméně náhodou díky uvědomělým „lufťákům“. Nesmyslný „kruháč“ byl na počátku šťastně vyřazen ze hry. Autobusová doprava, pro jejíž některé linky je obec terminálem, si ovšem vynutila precizní dopravní řešení. Plochy pro auta a pěšáky projekt jasně vymezil a „bypass“ autobusu pomyslně přičlenil k prostoru pěších. Dominantní role vprostřed návsi byla přisouzena „oborohu“, přístřešku sloužícímu nejen jako čekárna pro všechny směry sjednocené autobusové zastávky ale jako zázemí pobytu v prostoru návsi obecně. Sedlová střecha klasických proporcí, konstrukce dřevěná, v detailu však jasně současná architektura. Dlažba z místní tradiční žuly (lipnický granit je pojmem) jako koberec probíhá zastřešeným veřejným prostorem. Obecní inventář (lavičky, stojany na kola, koše), designem současné veřejné osvětlení, litinové pítko, obecní vývěsky, plakátovací plocha, infopanel o obci, žulové patníky chránící prostor u rybníka od silnice,… Břeh rybníka rehabilitován a jako klidová zóna zapojen do života obce. Také „břeh“ návsi osázen v návaznosti na ten rybniční řadou lip. Prostor nyní volně plyne k rybníku a projít lze až na fotbalové hřiště. Snaha byla o intervenci promyšlenou ale neokázalou, na první pohled pokud možno téměř neviditelnou. Udělat jen to, co je potřeba pro nenásilnou animaci obecního veřejného prostranství. Celá akce proběhla v časovém presu. Od prvního setkání po kolaudaci uplynulo 9 měsíců. Účast architekta na takové akci na venkově je u nás bohužel stále spíše překvapující. Kéž by se naopak stala samozřejmostí. << méně

Vila původně sloužila jako rodinný dům, záměrem rekonstrukce bylo vybudovat sídlo firmy, vila je členěna na dvě hmotové části – jedno podzemní podlaží a jedno nadzemní, kryté stanovou střechou, vytvářející podkroví. Stávající vstup je orientován na severní stranu, ze zahrady. Naším úkolem bylo vytvořit prostorné, vzdušné a pohodlné řešení budoucího provozu firmy. Koncepčně je dům navržen jako jedna hmota, která ztělesňuje jednu entitu – firma. Tudíž vzniká kompaktní objekt, sjednocen do jedné skořápky. Záměrem bylo ponechat základní stopu původního hmotového řešení domu, zbavit jej všech ,,nečistot“ a obalit do nového pláště. Vytvořit současným jazykem dům, který je vyhraněný a zároveň poukazuje na dobovou etapizaci vývoje svého vzniku a  proměny. Byl navržen nový vstup z jihozápadní strany. Je pojat jako nálevka, která ,,vtahuje“ návštěvníka dovnitř objektu. Umocněn je při vstupu do domu převýšenou galerií přes dvě podlaží a završenou velkoplošným světlíkem. Kompaktnost celého objektu je dodržena rovněž v interiéru. Celý vnitřní prostor je sjednocen jednolitou podlahou v jedné barvě – je použito MARMOLEUM oranžové. Ústředním motivem vnitřního prostoru je stávající schodiště, které tvoří páteř celého domu. Toto je v rámci rekonstrukce repasováno. Jako kontrast vůči všem základním motivům je pojato v černém odstínu - je použito opět MARMOLEUM. << méně

Projekt se soustřeďuje na zpětnou přeměnu bývalé zchátralé infrastruktury, která hraje významnou roli v sociálním a urbanistickém konceptu města Tomar v Portugalsku, i když bez jakéhokoliv zvláštního architektonického zájmu. Tento objekt se nachází na okraji historického centra uvedeného města a byl podroben několika rozšířením a změnám v průběhu let, přičemž sám je ohrozený určitým úpadkem a neodpovídajícím stavem pro zamýšlené použití. Nový program zahrnuje dvě rozdílné oblasti: veřejnou oblast pro výstavy, setkání a jídelnu, jakož i privátní oblast sestávající z poslucháren a ubytovacích zařízení pro pozvané umělce. V konfrontaci s regulačními plány tento projekt zachovává vnější externí obvodovou konstrukci, zatímco její zchátralá vnitřní část je zcela vybourána. Z tohoto důvodu a kvůli funkčnímu programu se bude nová stavba sama etablovat jako anatomie stávajícího objektu. Privátní oblasti jsou definovány objemově v rámci konstrukce a jsou optimalizovány z hlediska obyvatelnosti. Každá z nich má vlastní přístup, atmosféru, identitu, tvar, použití a rozměry. Společenský život, výstavy a setkání se odehrávají ve vmezeřeném prostoru kolem nové konstrukce a jsou charakterizovány a organizovány na základě pragmatických akcí, jež jsou předurčeny uzavřenými prostorami. Stávající objekt vyžaduje nové pojímání interiéru, které se přenáší a transformuje do jednolitého a hermetického prostoru s využitím bílé matové barvy a matového epoxidového pryskyřičného nátěru. Pro organismus, který dotváří interiér, byl vytvořen a vyvinut určitý druh povrchové vrstvy. Jedná se o materiální provedení, které je chápáno jako abstraktní a expresionistické zároveň. Stopy tohoto „animálního působení“ byly namalovány lesklou bílou barvou a lesklým epoxidovým pryskyřičným nátěrem. Jedná se tak vlastně o jakýsi nový interiér uvnitř vnitřního prostoru daného interiéru. Objekt lze tedy vnímat jako systém schopný vytvářet prostor nainstalovaný ve slupce, která byla postupným způsobem vypouštěna, a poté zase nafouknuta novou a podivnou formou života. << méně

Území se nachází v obci Rudoltice ve východních Čechách v blízkosti města Lanškroun, místo je význačné tím, že zde prochází frekventovaný železniční koridor, zároveň se nachází v přírodní scenérii, kterou dokresluje ruina nedostavěného zámku Lichtenštejnů. Stavební pozemek sousedí na severní straně s potokem a má výměru cca 1150 m2. Zadání obsahovalo tenisový kurt minimálních rozměrů oficiálního hřiště. Na pozemku se nacházel dům nevalné architektonické kvality z počátku 20. století. Návrh pozemku a nového objektu byl řešen tak, aby vyhovoval představám investora pro využití volného času - sportu a zábavě. Objekt je situován na východní straně pozemku, je otevřen na jih a na západ směrem k tenisovému kurtu. Na pozemku je umístěno jedno kryté stání pro osobní automobil a uzavíratelný sklad. Z podmínek a analýzy území vzešel koncept občasné otevřenosti a uzavřenosti, který je doveden do extrému i ve výrazu domu - zborcený objem kvádru, velké prosklené otvory v obvodovém zdivu a bezpečnostní rolovací mříž a okenice, které se uzavírají v době nepřítomnosti obyvatel. Dům je rozdělen na čtyři části - bazénovou halu, obývacím prostorem, klidovou zónu a pobytovou venkovní terasu - vše sjednocuje obvodová stěna. Obytná část je otevřena do terasy celoprosklenou otvíravou fasádou a její prostor se otevírá do úrovně střechy, horizontálně se zde uplatňuje pobytová galerie. Tento prostor je propojen s bazénovou halou, která je z klimatických důvodů oddělena prosklenými dveřmi. Klidový prostor ložnic se nachází nad bazénovou halou – hlavní ložnice se otevírá celoprosklenou fasádou na západ, dvě menší ložnice mají okenní otvory na sever a jihozápad. Terasa je zastřešena čirým sklem na dřevěných hranolech a otevřena na jihozápad - slouží jako chráněný prostor před povětrností s oknem do tenisového kurtu opatřeného pevnou mříží. Přístup je umožněn od západu po navinutí bezpečnostní mřiže a ze severu dveřmi pohledově zapracovanými do fasády domu. << méně

Soubor staveb se dvěma rodinnými domy, zahradním domkem s bazénem a jezírky, parkovacím stáním a oplocením vznikl jako projekt pro dvě spřízněné rodiny. Tento komplex vznikl na místě bývalé zemědělské usedlosti v okrajové části Cholupic. Hlavní dominantou pozemku jsou vzrostlé stromy douglasky tisolisté, které jako hlavní činitel ovlivnili celkový vzhled a rozmístění jak domů, tak drobných zahradních staveb a zahrady samotné. Kromě toho, že jsou stavby umístěny a tvarovány tak, aby nebyly poškozeny koruny stromů ani jejich kořenový systém, bylo důležité rozmístit stavby na relativně malém pozemku tak, aby zůstal hlavně zahradou. Toho jsme dosáhli umístěním jednotlivých domů do okrajových a rohových částí pozemku. Vznikl tak velký společný prostor mezi domy s dominujícími stromy s původním klenutým sklepem v podzemí a venkovní teráskou umístěnou přímo nad ním. Do jižního rohu pozemku jsme umístili stavbu zahradního domku, čímž se vytvořil potřebně velký prostor v jihozápadní části zahrady pro umístění jezírek a bazénu. Zahradní domek je se zahradou propojen dřevěnou terasou plazící se podél bazénu až do mola levitujícího nad jezírkem. Vstupní oplocení pozemku od příjezdové cesty navazuje na tradici masivních zděných vstupů do statků, a je tvořeno zastřešenou brankou pro pěší, bránou pro vjezd aut a krytým přístřeškem na popelnice s přístupem ze zahrady i z ulice. Převažujícím materiálem oplocení je kámen vytěžený na pozemku při výkopových pracích základů, bazénu a jezírka. Doplňujícím materiálem je dřevo, použité i na domech, terasách zahradním domku. Dřevěný obklad mořeným sibiřským modřínem s terasami a podbitími z téhož materiálu tvoří jednotící prvek staveb celého komplexu a propojuje je se zahradou. Dalšími jednotícími prvky areálu jsou bílá omítka použitá na hlavních hmotách rodinných domů, jako doplňující šedá omítka, která propojuje architekturu domů se zahradním domkem, na kterém je jako hlavní materiál použit šedý obklad deskami Cetris << méně

Rodinný dům byl navržen na pozemek s krásnými vzrostlými stromy, spolu s druhým rodinným domem a společným zázemím, základním požadavkem ze strany investora, kromě funkčních a dispozičních hledisek, bylo zachování všech vzrostlých stromů na pozemku. Jejich rozmístění, orientace ke světovým stranám a potřeba investora o co největší kontakt se zahradou a okolím vyspecifikoval celkový tvar a řešení hmoty. Hmotově byl dům koncipován jako těžká omítaná hmota s masivními otvory čistě prosklenými, nebo prosklenými v kombinaci s dřevěnými výplněmi. Podstavec bílé masivní hmotě tvoří sklo v kombinaci s šedou omítkou. Jihozápadní část hmoty domu je v úrovni 2. nadzemního podlaží částečně zkosena prosklenou stěnou osvětlující přes otevřenou galerii obývací pokoj. Atika takto vzniklé terasy přechází do parapetu okna, ostění a nadpraží, kde se atikou nad šikmým zasklením vrací zpátky na začátek a vytváří tak průběžnou smyčku neměnných rozměrů. V přízemí domu je umístěna denní obytná část orientovaná hlavně na jihozápad s pohledem na jezírko a bazén. Odděleně je v přízemí umístěna ložnice s komfortní koupelnou orientovanou směrem na západ do malého soukromého atria. Dále je zde technické zázemí domu a garsoniéra pro hosty s vlastním vstupem a zázemím. Vstup do domu i do garsoniéry je z jihovýchodu ze středové části pozemku a je celý krytý konzolou 2. NP. Tam jsou umístěny pokoje dětí, pracovna, domácí kino a malý fitness. Z pracovny je možnost výstupu na jihozápadní terasu s výhledem na jezírko, bazén a zahradní domek. Dům je konstrukčně řešen monoliticky z železobetonu v kombinaci s monolitickým betonem v panelech Durisol, vytvářejících zároveň ztracené bednění s vloženou tepelnou izolací. V linii obvodových stěn jsou doplňující nosnou konstrukcí ocelové sloupky umožňující maximální prosklení stěn a tím požadovaný kontakt se zahradou. V domě je uplatněn systém řízení inteligentního domu. << méně

Rodinný dům běžné komfortní velikosti pro pětičlennou rodinu byl navržen v rámci uceleného komplexu pro jednoho investora, hmota objektu i umístění na pozemku bylo ovlivněno množstvím vzrostlých stromů na pozemku, které musely být na přání investora zachovány. Dům je řešen jako průnik dvou hmot, jedné dřevěné, převládající v přízemních partiích domu, a druhé bílé omítané, která převládá v patře. Omítaná hmota je perforována otvory, ve kterých se znovu objevuje dřevo, jako výplň mezi okny celkově v ustoupené ploše. Bílá hmota 2. nadzemního podlaží domu je odříznuta od dřevěné v přízemí úzkým pásovým oknem v exponovaném nároží, země se dotýká na jihovýchodě nasávačem jednoramenného schodiště. Konzola horní hmoty kryje chodník podél celé severozápadní fasády domu, a ještě částečně překrývá terasu na jihozápadě. Dispozičně je dům členěn přesně podle provozu na denní obytnou část s technickým zázemím v přízemí, a dětskými pokoji a ložnicí v 2. nadzemním podlaží. Přízemí je téměř celé otevřeno v jeden velký prostor obsahující kuchyň, jídelnu, halu a obývací pokoj. Prosklení prostoru je orientováno směrem na jihozápad a severozápad k jezírku a do střední soukromé části pozemku. Z haly vede schodiště do 2. patra kde jsou z chodby přístupné dětské pokoje s orientací na severozápad do středu pozemku, společná koupelna a oddělená část pro rodiče obsahující šatnu, koupelnu a samotnou ložnici. Z chodby je přístup na terasu na střeše technického části domu s garáží. Dům je konstrukčně řešen monoliticky z železobetonu v kombinaci s monolitickým betonem v panelech vytvářejících zároveň ztracené bednění s vloženou tepelnou izolací. V linii obvodových stěn jsou doplňující nosnou konstrukcí ocelové sloupky umožňující maximální prosklení stěn a tím požadovaný kontakt se zahradou. << méně

Jedním z požadavků investorek Streetcafé bylo, abychom přišli s takovou koncepcí uspořádání vnitřního prostoru kavárny, která poskytne návštěvníkům dostatečnou variabilitu sezení i intimitu. Z našeho pohledu tomuto požadavku nejlépe odpovídal koncept rozčlenění prostoru barevnými „design boxy“, ke kterým bude možné orientovat různé sestavy sedacího nábytku. Ze zdí jsme nechali odstranit vnitřní omítky, vše co se pod nimi nacházelo (zazděné zaklenuté dveře, očouzené zdivo v místě dávno ztracených kamen, pískovcové bloky, beton, traverzy, cihelná klenba…) bylo perfektní. Kam se člověk podíval, viděl kus historie domu. Byla by velká škoda schovat toto vše „za dvě čísla sádrokartonu“. Pouze jsme barevně nejednotnou plochu spojili šedou barvou, takže při pohledu z dálky do místnosti působí prostor uceleně. V principu je design kavárny založen na jednoduché syntéze těchto dvou konceptů - na maximálním výtvarném kontrastu mezi hrubými, tmavě šedými a nepravidelnými zdmi a dokonalými povrchy nového nábytku a lakovanými barevnými design boxy. V kavárně funguje samoobslužný prodej kvalitní kávy a cukrářských výrobků. Prostorově je rozčleněna na tři části. Vstup je nízkou dělící příčkou rozdělen na dvě části, část pro výdej kávy u baru a část pro sezení - u stolků, resp. u baru umístěného před výlohou. Výlohou je tato místnost vizuálně propojena s exteriérem. Kavárna tak nepotřebuje „žádný billboard“, nejlepší reklamou je atraktivní průhled z ulice do interiéru. Je zde plocha pro dochucovadla, místo pro odkladač nádobí i pro kočárek. Ve střední místnosti jsou umístěny rozdílné sestavy sedacího nábytku orientované k jednotlivým boxům. V rohu místnosti se nachází dětský koutek. Boxy jsou z dřevotřískových lakovaných desek, exponovaná podlaha boxů je provedena z barevného laminového obkladu a olištována. Boxy se „stříškou“ mají zabudovány downlighty. Osvětlení v celé kavárně je řešeno na společném principu – strop nad stolky opticky snižují závěsná svítidla, směrovatelné spotlighty na lankovém systému mohou libovolně dokreslovat světelnou náladu v místnosti. Zadní část je svým uspořádáním „nejintimnější“, sezení je zde řešeno tak, aby poskytovalo maximální pohodlí (převažují pohovky) i většímu počtu osob zároveň. Proti řadě boxů je počítáno s „holou“ stěnou pro výstavky, libovolně nasvítitelnou směrovatelnými spoty. << méně

autor fotografií - Ester Havlová; Byt na Pohořelci je určený pro dlouhodobé pronájmy, nachází se v druhém podlaží bytového domu z počátku devatenáctého století, řešení interiéru spočívá v drobných stavebních úpravách původní dispozice a především v návrhu vestavěného nábytku. Vzhledem k plošné výměře bytu o pouhých 57 metrech čtverečních jsme sloučili funkce chodby s technickým zázemím pro kotel, pračku a velkou šatnu do souvislé skříňové stěny, tento úložný prostor plynule přechází z chodby do kuchyně, kde v sobě opět slučuje veškeré vestavné kuchyňské spotřebiče a nabízí také bohatý prostor pro uložení nádobí a potravin. Struktura zelené mozaiky z koupelny se sprchovým koutem přechází podobně jako vestavěná stěna naproti, skrz chodbu až za dubovou pracovní desku v kuchyňské části. Kuchyně je s hlavní obytnou místností propojena širokým portálem, kterým též prostupuje konzola s dubovou deskou jídelního stolu levitující nad tmavou podlahou. Obytný prostor nabízí průhled skrz široký otvor do části ložnice s malou pracovnou oddělenou papírovou posuvnou stěnou. Všechny dveře v bytě jsou posuvné se skrytým zavěšeným kováním v podhledu. Originálním prvkem interiéru je svítidlo LA1GHT z drátěnek a osvětlení jídelního stolu, které vzniklo v kreativní dílně našeho ateliéru, stejně tak i tři obrazy propojující společným motivem růžových horizontů celý interiér. Barevně je prostor bytu pojednán v bílé s kontrastem tmavých podlah a zelené mozaiky. V rámci rekonstrukce byly nově řešeny veškeré rozvody a došlo zároveň ke kompletní výměně okenních výplní a vstupních dveří. << méně

Čajový dům navazuje na japonskou tradici minimalizace prostoru a je určen pro setkání s hosty nad šálkem čaje, osobně nejsem ortodoxním vyznavačem čajového kultu, ale téma mne zajímá především jako hledání minimálního prostoru, ve kterém se mohu setkat s přáteli a krom toho, čaj mám rád. Navenek nenápadná stavba nabízí uvnitř nečekané překvapení, které poskytne hostům jinou perspektivu pohledu na okolní zahradu. Uvnitř se skrývá svět ve kterém čas plyne svým vlastním tempem, prázdný prostor, který působí svou samotnou prostorovostí. Utřídil jsem si vzpomínky na stavby, které ve mne zanechali dojem a pod rukama mi ve skicách vzešel kruhový půdorys zaklenutý průsvitnou klenbou. Do prostoru tedy vstupuje difúzní světlo shora a průsvitná kupole vytváří nebe, které tvoří projekční plochou pro stínohru listů černého bezu naklánějících se nad čajovnou. Kruh směřuje pozornost hostů k ohništi, na kterém se čaj připravuje a vytváří blízké semknutí přítomných. Můj pohled je vlastní interpretací čajového domu, který se v mnoha ohledech liší od tradičních i současných staveb tohoto typu. Vnitřní stěny tvoří z velké části výhled do zahrady a z druhé poloviny potom obyčejná probarvená hliněná omítka. Hosté se usadí na jutovou rohož a čaj se připravuje na ohništi svařeném z černé oceli. Shora přichází světlo skrz kupoli z laminátu vylepeného papírem a příjemně modeluje vnitřní prostor. Tesařsky vázaná dubová konstrukce stojí na kamenech z nedalekého rybníka. Opalované modřínové deštění vytváří mimikry stavby v zahradě, protože pozornost samotného setkání je soustředěna na vnitřní svět, který člověk odhalí až po vstupu. Mistrem stavby je Vojtěch Bilišič, se kterým jsme společně ve dvou lidech stavbu stavěli od úsvitu do soumraku v průběhu 35 dní v dubna a květnu 2008. << méně

Návrh prodejního ostrova vychází z transformovaného konceptu renesanční šperkovnice - skrytého tajemství, odhalování nových pohledů, kontrastů vnějšího a vnitřního úhlu pohledu, hlavním motivem je snaha přimět zákazníka ke vstupu do vnitřního prostoru stánku, kde si může nerušeně prohlížet vystavené šperky. Tento motiv podporuje i částečné zneprůhlednění vnějších prosklených stěn stánku. Jedná se o dva boxy o rozměrech 3,2 x 1,9 x 0,4m, které jsou spojeny zvýšenou podlahou s podsvíceným logem STORM. Vnější a vnitřní stěny boxů jsou celoprosklené. Vnější stěna je celistvá, vnitřní je dělena na pět svislých pruhů, které slouží jako dveře. Prostor mezi boxy široký 1,2m umožňuje pohodlný průchod dvěma zákazníkům. Jeden z boxů má integrované sezení pro prodávajícího s pokladnou. Návrh prodejního ostrova vychází z transformovaného konceptu renesanční šperkovnice - skrytého tajemství, odhalování nových pohledů, kontrastů vnějšího a vnitřního úhlu pohledu. Hlavním motivem je snaha přimět zákazníka ke vstupu do vnitřního prostoru stánku, kde si může nerušeně prohlížet vystavené šperky. Tento motiv podporuje i částečné zneprůhlednění vnějších prosklených stěn stánku. Jedná se o dva boxy o rozměrech 3,2 x 1,9 x 0,4m, které jsou spojeny zvýšenou podlahou s podsvíceným logem STORM. Vnější a vnitřní stěny boxů jsou celoprosklené. Vnější stěna je celistvá, vnitřní je dělena na pět svislých pruhů, které slouží jako dveře. Prostor mezi boxy široký 1,2m umožňuje pohodlný průchod dvěma zákazníkům. Jeden z boxů má integrované sezení pro prodávajícího s pokladnou. Kompaktní tvar ostrova umožňuje plně využít pronajatou plochu v nákupním centru, netvoří bariéru a přesto poutá. << méně

Při řešení architektonického ztvárnění celku bylo vycházeno ze základních požadavků investora, zvláště velký důraz byl kladen na architektonické pojetí stavby. Stavba se nachází v poměrně exponovaném území, zvláště pak pohled od ulice Místecké je silně vnímán z kolem projíždějících automobilů. Základní koncepce návrhu je oddělení obou hmot (haly a administrativy) do dvou jasně definovaných objektů. Dialog mezi statickou a dynamickou hmotou. Dialog mezi statickým skladem a dynamikou administrativy a prodeje. Hmota haly je řešena s ohledem na možnost variabilního členění vnitřního prostoru, který se propisuje do obvodového pláště v podobě copilitových stěn v poměru 1/3 : 2/3. Tyto stěny se staly hlavním výrazovým prvkem haly společně s propracovaným detailem, který je patrný v celém objektu. Celek má jednotný charakter jasné kubické hmoty. Koncepce hmot administrativy vychází z rozpohybování jednotlivých ucelených vnitřních prostorů. Hry vysunutých, těžkých, podporovaných a zasunutých, křehkých, nesoucích hmot, které váže dynamická linie vytrčená do cesty, jako prvek reagující na ulici Místecká. Svým dramatem vyložení dává jasně najevo energii, jasný směr, impuls, který je patrný v celé firmě dík jejímu majiteli. Vysunutá část je „orlím hnízdem“ splněných cílů či připravovaných vizí. Linie dřeva celek drží pohromadě a z venkovních prostorů se propisuje do interiéru. Řešení je o jednoduchosti a použitých materiálech, jejich prolínání, vymezování hranic v prostoru. Užitný interiér jako výstavní prostor firmy. Celek je doplněn o tématické obrazy a vnitřní navigaci v kontextu firemní grafiky. << méně

Majitelům menšího penzionu se podařilo získat sousední objekt staršího rodinného domu venkovského typu, rozhodli se v prvním np vybudovat kavárnu a v druhém np další tři pokoje pro hosty. Zadáním bylo zrealizovat kavárnu s barem „v moderním duchu“ ve velice krátkém čase a bez možnosti radikálních stavebních úprav již přestavovaného objektu. Prostor o rozměrech 3,5 – 4 x 11m nenaskýtal příliš mnoho dispozičních možností. Barpult je umístěn do čela prostoru, odkud je nejlepší přehled prostoru. Ocelová konstrukce barpultu je opláštěna dřevotřískovými deskami, které jsou zatmeleny a opatřeny nátěrem. Část spotřebičů je vložena pod barový pult a část je integrována do nik boční předsazené stěny a stávají se její součástí. Niky čelní předstěny sloužící pro vystavený alkohol a sklenice jsou nasvětleny žlutými neony, které jako ostré lasery krájí černé části interiéru. Díky vysokým odleskům dodávají interiéru vyšší prostorovost. Ta je ještě umocněna vložením transparentních židlí, které odlehčují prostor. Tvar židlí je částečně potlačen množstvím odrazů a odlesků z různých světelných zdrojů. Černá epoxidová podlaha ve vysokém lesku zcela pohlcuje barový pult a současně přechází ve stěnu. Ta se přes žluto-zlatavý štuk postupně transformuje v bílý skulpturální podhled. Primární funkcí podhledu je vizuálně potlačit zvláštně trčící kus betonového schodiště, zakrýt vzduchotechniku a zároveň vynahradit absenci výhledu do krajiny či ulice pohledem na „něco zajímavého“ uvnitř interiéru a v neposlední řadě také zmírnit akustiku prostoru. Podhled byl navržen metodou parametrického designu, jedná se o první realizaci touto metodou v ČR. Organický tvar je z důvodů možností realizace společně s finanční náročností navržen z jednotlivých lineárních prvků. Při změně perspektivy pozorovatele dochází k proměně hustoty - poréznosti struktury. Plocha stropu nad podhledem se návštěvníkům postupně otevírá a uzavírá v závislosti na změně úhlu pozorování. << méně

Budova autosalonu a autoservisu, plochy pro parkování, autobazar, napojení na inženýrské sítě a sjezd ze silnice I/14, stavební pozemek o rozloze cca 5000m2 v obchodní zóně mezi prodejnami Tesco a Penny. Pro stavbu využita polovina u hlavní silnice I/14. Funkční uspořádání pozemku ovlivněno pozicí sjezdu ze silnice I/14. Napříč pod silnicí I/14 vedeny všechny inženýrské sítě. Urbanismus: 6m široká komunikace navazující na sjezd-osa areálu. V ní vedeny inženýrské sítě a protažením v budoucnu možnost dalšího rozvoje pozemku za autosalonem (volných cca 2500m2). Na menší levé části pozemku je plocha autobazaru a parkoviště, vpravo budova. Architektura: Výstavní hala pro auta-šedý prosklený kvádr. Za průhledným kvádrem prodejny bílý kvádr autoservisu s provozním zázemím. Budova posazena svojí delší stranou k vozovce. Záměr-zviditelnit ji, aby nevypadala "male" mezi většími hmotami sousedních prodejen. Opticky zvýšena předsazeným průsvitným kšiltem nad vstupní fasádou. Funkce: Značkové automobilové centrum vozů CHEVROLET. Prodejna aut, kanceláře, autoservis, provozní zázemí, sklad. Nad provozním zázemím a skladem autoservisu je služební byt s vlastním bočním vstupem. Autobazar opatřen 2 vstupy, umožní plynulý průchod pěších do areálů sousedních prodejen Tesco a Penny. Technické řešení: Kvádr prosklené prodejny 36x12m-ocelový skelet, současně vynáší prosklenou fasádu. Strop tvořen ocelovými příhradovými vazníky spřaženými se 100mm tlustou žb stropní deskou. Kvádr autoservisu 32,5x10,5m vyzděn z cihelných bloků. Ekologie: Budova-kompaktní tvar, minimalizuje velikost ochlazovaných ploch, dostatečně zateplena. Vytápění a chlazení využívá aktivace betonového jádra, stropy a středová zeď-sálavé nebo chladící plochy-využití akumulační schopnosti konstrukce. Budova je vytápěna a chlazena vzduchotechnikou, součástí je rekuperace tepla. << méně

Cílem projektu bylo vytvořit prostor s jasnou symbolikou - otevřený, tolerantní a uměřený, prostor vyjadřuje transparentí způsob práce současné právnické firmy. Zaměstnanci mohou pracovat i mimo kancelář, klienti mohou v kanceláři trávit svůj čas i mimo pracovní jednání. Schůzky se odehrávají za zavřenými dveřmi a též u kavárenských stolků. Při realizaci bylo provedeno minimum stavebních zásahů, které měly odstranit nevhodné stavební nánosy po předchozích nájemnících a vrátit prostoru střízlivost. Odstraněním několika příček byl vytvořen open plan, který není sálového charakteru: stěny vytvářejí zákoutí, typická spíš pro pro literární kavárny. Nové stěny v open planu jsou řešeny jako vložené skříňové sestavy. Open plan nemá hierarchický charakter, pracovní prostor se volně prolíná s relaxačně-reprezentačním prostorem na vyvýšeném dřevěném pódiu. Proti vstupu je na pódiu umístěn bar s kávovarem, podtrhující neformální atmosféru kanceláře. Ústřední designový prvek prostupující celým interiérem je prosvětlená stropní konstrukce z barrisolu. Symbolické křídlo se vznáší nad prostorem, vyjadřuje jeho propojení a vytváří souvislost. Křídlo si vyžádá pozornost návštěvníka již od vstupu, směřuje ke středu, přivede návštěvníka na hranici mezi "pracovním" a "reprezentačním" - na místo, kde návštěvník získává maximum informací o celku. Křídlo slouží nejen jako poznávací logo, ale též jako orientační mapa; řeší výchozí problém umístění vstupu v nejužším místě prostoru. Na open plan navazují malé uzavřené kanceláře, jednací místnost a místnost pro relaxaci. Nabídka druhů pracovních/jednacích míst je od otevřených, částečně oddělených až po zcela soukromá místa. Výrazové řešení uzavřených kanceláří je vztaženo k celku. << méně

Severozápadní stráň zvedající se od Berounky k Brdům je zastavěná vilami z počátku minulého století, místo si uchovalo atmosféru první republiky letního bydlení u trati za Prahou. Pozemek stavebníka leží v poslední řadě domů pod lesem. Na pozemku stála malá dřevěná chata. Na jejím místě, s využitím původní terasy a opěrné zídky, je umístěna novostavba. Čelo domu stojí, podobně jako u sousedů, vysoko nad přístupovou cestou. Otevírají se odtud široké výhledy do údolí Berounky a na svahy Brdských hor. Zadáním bylo minimální bydlení pro rodinu se třemi dětmi. Do domu se vstupuje přes servisní blok s halou, koupelnou a technickou místností, Kolem něho se obtáčí obytný prostor s pracovnou, kterou lze oddělit posuvnou stěnou. Konstrukční kříž fošnového stropu se středním sloupem dělí půdorys domu na čtyři pole. Každé z nich se otevírá velkým oknem k jiné světové straně. Obytný prostor tak situace má kontakt s terasou a zahradou, výhled do údolí, a z pracovny pohled k ostrohu hřbitova s vyhlídkou. V patře je soukromá část domu se třemi ložnicemi. Malým pokojům dává rozměr otevření do prostoru šikmé střechy. Koupelna s velkým oknem k zarostlé stráni se ocitá uprostřed stromů. Sedlová střecha navazuje na charakter okolní zástavby. Dřevěná konstrukce zjednodušila realizaci v prudkém svahu. Horizontální vrstvy modřínového obkladu a pevné tabule skla v líci s fasádou dávají dřevěnému domu pevný tvar. Stává se tak rovnocenným partnerem sousedních zděných vil. Vytápění domu zajišťují krbová kamna na dřevo s tepelným výměníkem pro topení v radiátorech a záložní elektrokotel. << méně